A jak je ta tvoje škola vlastně vysoká???


copak škola, ale…jmelí…

Je vyšší než tahle věž? Možná. A možná, že tahle známá kocourkovská otázka není až tak jednoduchá na zodpovězení, jak by se mohlo zdát. Ale třeba se pletu. Takže jdeme měřit&

Od mateřské školky, rozlehlého komplexu nízkých budov, kde mě naučili to, co v životě opravdu potřebuju znát, a hlavně jak správně používat pastelky, přes třípatrovou základní školu a také třípodlažní budovu gymnázia, na němž jsem v průběhu své tamější osmiletky poznala ty nejlepší správné lidi a prohloubila si znalosti a dovednosti v již zmíněném správném užívání pastelek a omalovánek, a ještě navíc v sobě probudila dávno zapomenutou slabost pro bublifuky, se toho dost změnilo. Mnoho už mě od oněch vyjmenovaných životních etap dělí. Dny, měsíce, roky a představy o světě. A především asi ono pověstné maturitní vysvědčení – propustka do vyššího života.
Ale jak vyššího nebo proč? Znamená dospělost a může mít dvě volná pokračování. Vysokou školu, kolem které se nám to tady všechno točí – ta je jako poslední vynucené pokračování dětství, konečná zastávka na trase škola – život.
No a nebo rovnou ten život, ale to chce asi spoustu odvahy a přesvědčení. Tohle jsem měla v hlavě celé ty nezvykle dlouhé prázdniny a nevěděla, jak s tím vědomím nového naložit a vlastně se mi do toho ani dvakrát nechtělo. Nakonec prázdniny skončily. Samozřejmě jsem si vybrala školu (a taky jsem si ji vybrat mohla), protože nejsem až takový hrdina, génius nebo blázen, abych byla schopná se už dneska teď a tady vrhnout do života. Na to zatím nemám ty správné předpoklady a ani dostatek zkušeností. Zatím nejsem nic. Jde hlavně o to, že se musíme osamostatnit a naučit existovat sami za sebe. A ať už s vysokou nebo nízkou školou na trase našeho vzdělání. Můžeme být lidmi, kterými být chceme a ne těmi, kterými nás mít chtějí. To se může zdát jako složité a vlastně je to asi jednou z těch nejtěžších věcí vůbec.
Když chodím ráno parkem na tramvaj a pod nohama mám všechno to barevné listí, svět mě baví. Nemyslím na čtyři patra naší fakulty ani na budoucnost v podobě slavnostních promocí, a přesto v osm ráno a s podzimem rozházeným po chodníku, dává svět smysl.
A po prvních týdnech na vysokoškolské půdě, mezi všemi těmi kolegy a kolegyněmi se konečně dostáváme k určitému měření. A nemusíme ani instalovat žádné vysoké latě nebo průmyslové jeřáby či jiné speciální přístroje. K vzájemnému hodnocení škol tady totiž máme jejich studenty. Stačí když na nás promluví velké a neotřesitelné ego a je jasné s jak vysokou školou máme tu čest. Takže, když vám, někdo vmete do obličeje tuhle hezkou uvítací frázi: Hele a vy jako chodíte na fildu, jo? A to jako fakt myslíte vážně todle hele?, z níž pohrdání a povýšenost doslova odkapává, říkáte si: A jsi i ty dost vysoký na školu, která má za svého studenta? Srážky s některými lidmi prostě bolí a nutí k zamyšlení&.
Možná, že studiem na univerzitě se na jedné straně snažíme oddálit tu pravou dospělost, protože dokud ještě můžeme chodit do školy, jsme pořád tak trochu děti a všechno je v pořádku. Možná. Možná ne. Ve skutečnosti se vzděláváme.

Jsou lidé, kteří vysokou školu nemají, i když s postupujícím časem jich pravděpodobně bude ubývat, a nevadí jim to. Vybrali si prostě jenom jinou cestu. Takovou, která se sice může jen tak na pohled zdát jednodušší, ale v reálu je pak mnohem složitější, protože není tak umetaná a přímá. Navíc ať už si to přiznáme nebo ne, jakákoliv škola nás určitým způsobem směruje a formuje, říká nám, co máme dělat a jak – jakým způsobem máme které věci chápat a přistupovat k nim, skoro jako by se nám tím vším, co nás naučili určitým způsobem ztenčil obzor a nedokážeme už být tolik vynalézaví.
Dnes už bereme skoro jako nemyslitelné, aby naše dítě nešlo na univerzitu. Bez vysoké školou život nepadá. A je dost povrchní myslet si, že bez ní nejsme nic – bohužel dnešní společnost na tom tak trochu stojí. Nejde o znalosti a dovednosti, nikoho nezajímají schopnosti a osobní zkušenost nebo předpoklady, jde o diplom. Máte diplom, máte štěstí. Nemáte? No —

Nevím, jestli můžeme pokládat za správné rovnítko mezi studovaným a vzdělaným nebo studovaným a moudrým. Škola není zázrak, jenom jakási delší příprava na život. Ale kdy je člověk doopravdy připraven?

Reklamy

~ od banánové pyré on Květen 18, 2008.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: