…tak jako písek v přesýpacích hodinách dny našich životů plynuly…


...tak jako písek v přesýpacích hodinách, dny našich životů plynuly...

..je den ode dne…

…stále starší..starší…starší..star…

…šíííí…

Dva případy téhož:
(téhož?)

á)
Mladá slečna Banánová se zkrášluje před zrcadlem. Jako každý den používá spoustu nejvybranějších parfémů, ty nejkvalitnější sady kosmetických přípravků, věší na sebe šňůrky a háčky úchvatných nebižuterních doplňků, aby se s jemným chichotáním mohla láskyplně zhlížet v tom dokonalém odraze a sama sobě lichotit, když v tom si všimne něčeho hrůzného: „Och můj bóže!“ (vykřikla zděšením tak velkým, až se zrcadlo zachvělo a obraz se na malou chvíli rozmazal) „Už je to tady!“ (a dala se do usedavého, i když vlastně stála, pláče..). „Vždyť (vzlykala) jsem ještě tak mladá, není mi ani (snažila se počítat), není mi ani týden! A už, už… (jako by to snad nemohla ani říct nahlas..)..a už HNIJI.“(zhroutila se na zem a vzlykala dál a víc a dál a více….)

…a skutečně, nemýlila se…na její žlutisté banánové pleti se již objevovaly první hnědé tečky, nezpochybnitelné známky přezrálosti, tedy rozkladu…. smutná to ona, slečna Banánová..

bé)
Životem protřelý pan Banán, který už zkusil snad všechno, co takový žlutý ovocník může – byl osobně přítomen u královské večeře, kde ho naštěstí nikdo nesnědl, byl hračkou nemluvněte, stále se občas cítí lehce ožužlán, válel se jen tak na trávě i ve štěrku..no prostě…žil – se toho dne rozhodl zkusit něco zcela nového. Slunko pálilo. Jeho velký den byste bez váhání označili za jeden z nejteplejších nejen celého týdne, ba dokonce celého měsíce. Počasí ideální – prostě bylo krásně! Banán věděl, že nemá co ztratit. Byl už stár, sotva se vlekl, slupka mu už skorem nesloužila, celá zhnědlá a změklá už na něm jen tak tak držela, místy na něm nevábně plandala. Věděl a v hloubi dužiny cítil, že brzy přijde konec jeho banánových cest. Rozhodl se tedy tento konec přivítat po svém a navíc si ještě užít svoje další životní poprvé. Rozhodl se, že si udělá příjemný den na pláži a trochu se opálí a zaplave si (dokonalý nápad). Poprvé ve svém, skoro třítýdenním, zralém životě si vysvlékl svou slupku (a když byla konečně dole, pocítil nepředstavitelnou úlevu a svobodu) a slastně se natáhl do horkého písku. Lidé, kteří kolem něj procházeli jen nevěřícně kroutili hlavami, když viděli, jak se na slunci dobrovolně sesychá. On ale zůstal neoblomný. Už dávno se rozhodl, že nechce shnít. Tohle bylo alespoň důstojné a slunko tak hezky hřálo.
Myslím, že jeho poslední slova tenkrát byla: Sejdeme se ve zdravé výživě, přátelé…

Advertisements

~ od banánové pyré on Červen 7, 2008.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: