a pyré dí: první den….


k událostem dnověminulým se snad vrátím, protože byly celé dobré, ale momentálně je přebíjí ne zrovna „horký dnešek“
Chystáme se být struční, nechceme nikoho umořit k smrti, nechceme ani nikoho umořit hladem, i když já hlad mám, a to nemalý, ale to se snad s časem navyšujícím se srovná, nebo si holt budu muset zvyknout, život je kompromis.

tedy dnes je den prvně školní a po všech stránkách, snad asi nebo co, velmi vzrušující.
proč? byt náš za tím stojí, no samozřejmě. zažila jsem sice již druhou nioc v novém bytě, ale klidně jí můžeme říkat první, aby se prohloubila romantika.
tedy náš byt. náš byt je určen pro osum člověků, z nichž velmi dobře znám se se třemi a jednou jsem viděla jednoho a v životě nepotkala ty zbývající tři, pět z těchto lidí jsou chlapci. Na toalete jsou fotografie obnažených ženských těl, ale i zde je třeba vpustit jistý kompromis, na řešení toho problému již se přemilně myšlenkově pracuje. Byt tento je tday určen osmi, ale zatím potkali jsme se tam jen čtyři, špatný poměr to není, neboť pouze jedna již zmíněná toaleta k užívání nám poskytnuta jest, koupelnu také jedinou a také jedinečnou sdílíme. proč jedinečnou, ptá se nezasvěcenec? inu…je netradiční, a to nejen tím, že má svou vlastní osobitou šuplíkovou hru, ale také proto, že nemá dveře, nene, milé děti, místo dveří, zdobí ji pouhý závěs, je to tedy taková malá veřejná místnost, zvláštní, možná dost zvláštní…dále je v této koupelně okno, okno, do nějož je nakrásně vidět z jiné části bytu…víte—asi bude trochu těžké brát tuto zvláštní koupelnu jako místnost osobní hygieny, nu a za místnost veřejné hygieny bych se asi neprala…
(a možná se někdo ošklíbá nad stížnostmi mými a takovouto koupelnu hned by bral..ale! jen si nemyslete…)
…a stejně se v ní nedá krásně mýt, neboŤ:
přátelé, my netopíme, my máme patnáct stupňů, pan františek domácí neví, proč netopíme a možná to vyřeší, no ano, možná to vyřeší…možná všichni umřeme na zimu, možná ne, možná jenom já (na tu duševní, ale to je dost jiný příběh s úplně zatím neznámým koncem..)
a teď něco veselého, tedy kromě toho, že mrzneme, chodíme v rukavicích, svetrech a dekách, nemůžeme se omývat a polévat horkou vodu a dodržovat tak základní hygienické návyky, čili za pár dnů to s náma bude trošku nehygienické už možná…je to fajn, máme anetu rádio a zoru digestoř a moru troubu a vzduch v pokoji si osvěžujeme sprejem s citrosem,aby to tam nepáchlou močovinou, tu si asi představuju, nemůžu za to, utkvělé představy jsou můj nejhorší nepřítel…

a cele k dnešku: projížďka do řečkovic, dlouhá cesta, dlouhá cesta, dlouhá cesta…a zrušení tělocvika, protože takle dlouhou cestu se mi v pondělí ráno podnikat nechce, ale hala je to tam pěkná, to je zase pravda…
..typické nákupy v tescu, protože jídlo, to nás zachrání…ale jídlo je teď doma…
..krásný kuřecí stejk v menze, ach tak jsem se na něj těšila..
..a krásné plné tramvaje…ty mi také velmi chyběly…

a přichází škola…
..jdu jí vstříc…
ahoj školo, máš se?

Reklamy

~ od banánové pyré on Září 22, 2008.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: