Jak se žije…jen tak…nejinak…


co se změnilo a nezměnilo?…no, tak já ne.

Mám silný dojem, že tento příspěvek bude velmi silným frkem, velkinán mezi svými staršími bratry zde.
Vlastně si ani moc nepamatuju, o čem byl můj předešlý výstup zde, ale určitě se to alespoň okrajově týkalo dysfunkčního topení, protože to byla jedna z těch věcí, která velmu silně ovlivnila můj šťastný život minulého týdne – začalo to velmi neškodnou patnáctiszupňovou zimou v neděli večer a v pondělí během dne, i když je pravda, že vlastním dechem se nám podařilo zvednout teplotu vzduchu v kuchyni skoro až na šestnáct stupňů Celsia, nu a ač jsme se šílenstvím v očích nastavili termostat na stupňů čtyřicet, nic se nedělo, neboť topení bylo opravdu vypnuté…dodnes nevím, jestli se nás nechtěli zbavit…nebo možná to byl jen malý pokus o zmrazení našich těl, přesně podle idejí profesora McDonalda, mohli jsme tedy v kryospánku přežít celé generace a prospat se až do daleké budoucnosti…no, to se nestalo. Co se však stalo, je moje stará dobrá známá, přítelkyně a skoro už rodinná příslušnice Paní Rýma, nu a s paná rýmou přišel také Pan Kaše L., jsou nerozlučná dvojička, osobně je tajně podezřívám z toho, že k sobě zahořeli láskou, a proto jsou vždycky a všude spolu. Je to na jednu stranu krásné, opravdu fandím jejich hlubokému citu, ale…nemusí k jeho lepšímu průběhu zneužívat nás nebohých lidských schránek.
Nu, tedy mám rýmu a kašel, piji jitrocelový sirup a průduškový čaj, čaj z majoránky s medem a citronem, cucám zelené bonbonky tantum verde, snažím se psát věci, které mají být napsány, ale mám časové skluzavky (omlouvám se..)…a poslouchám své oblíbené hudby…(to já ano, ach ano..)

A co pyré a škola? mnooo…nic se tam nezměnilo, omítka stále oprýskaná, bufet stále plně funkční, do čtvrtého patra se taky pořád zadýchávám, protože je sakra vysoko a člověk vždycky chodí tak tak na čas…
Naučila jsem se dvě nová sprostá slova, která zní… MORFOLOGIE A SYNTAX.. a mám z nich sama strach..

Taky jsem se naučila, že moje němčina skomírá…a musím bojovat za její přežití…

Možná jsem se toho naučila mnohem víc. Možná ne za tenhle týden, ale za tenhle rok a když ne za rok, tak aspoň za ty uběhlé prázdniny, možná jsem v nějakém směru vyrostla a dívám se na věci jinak. Šedivě, přičemž černá a bílá jsou vzájemně neoddělitelné. Složitosti, viďte?

Byla jsem na poslechovém pořadu o Johnu Lennonovi.
Myslím, že aj tam jsem se hodně naučila.
Nebo jsem si připomněla, co bylo ztraceno časem.

Život, vesmír a tak vůbec…
Bojujme, děti…

Hold on John, John hold on,
It’s gonna be alright,
You gonna win the fight.
Hold on Yoko, Yoko hold on,
It’s gonna be alright,
You gonna make the flight.
When you’re by yourself,
And there’s no-one else,
You just have yourself,
And you tell yourself,
Just to hold on.
(Cookie!)
Hold on world, world hold on,
It’s gonna be alright,
You gonna see the light.
And when you’re one,
Really one,
Well you get things done,
Like they never been done,
So hold on,
Hold on.

(John Lennon/ Plastic Ono Band)

Advertisements

~ od banánové pyré on Září 27, 2008.

3 komentáře to “Jak se žije…jen tak…nejinak…”

  1. ta morfologie zní fakt hnusně

  2. Ano……mám z ní, a z toho slova hlavně, tak trochu podobný pocit, jako kdybych slyšela ony rytíře požadující živý plot, kterak donekonečna opakují to hrůzné a děsivé, strašlivé slovo o dvou písmenkách a vykřičníku..

  3. to se mi moc líbí,ikdyž to není jen o pozitivních věcech, je to pěkné

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: