Volně rozvolněný myšlenkový tok…tok tok tok…


vítám Vás. je tady ovšem opět neděle a já, Vaše pouliční osvětlení, křičím do noci, abych zastínila barevnost dopravních kuželů..ůůů…nugát,nugát,nugát, venku je tma tmoucí a hlady už nevidím, ale to je hloupost…zdeněk kožmín zanechal na mém pracovním stole žluté Umění básně, hned vedel stroje na tisk, ten jsem nepoužívala, snad jen jako stojánek pod boňboňijéru, jéru jéru…
„Život je jako boňboňijéra..“…člověk je dycky rád, když nejakou dostane, i když je „čokoláda stejná a lidem jede o barvičky..“ (možná jsme na první odstavec už až trochu moc filozofičtí…). Děkuji.

Mám chuť psát slova..zelený, čokoláda, slupka banán, komunita, mercedes, kabriolet, když šeřík, tak šeřík, ale už je podzim, takže spíš asi šípek: šípková růženka uvězněná uprostřed snu a ne a ne se probudit – vždycky narazí spanilou hlavinkou do zdi představ, až jí zlatistá koruna zlatistě padne do tlející podzimní trávy a ona se smutně po princeznovsku rozpláče a snaží se prosnít ven jinudy..a pokaždé narazí..tohle asi nejsou nejlepší sny..a vám se dnes zdálo? pyré se zdálo něco, co nakrásně zapomnělo, proč? neví, většinou si pamatuje…ale někdy je nevědomí tak nevědomé, že se úplně…(co jsem to vlastně chtělo říct?)…ztratí ve smyslech a nesmysly přece nikoho nezajímají…navíc, když si je nepamatuju..

Všichni odjeli, sbalili stany, karavany, švestky, broskve, jablíčka, oříšky a kdovíjaké jiné krásy, schovali děti a kempingové stolečky do útrob svých pojízdných domů a vydali se tam, tam za září říjnového slunka. Jenom francouzská vesnička stále bydlí. Bydlí bydlí a je. Mužové vydávají se na lov ve svách velkých a drahých automobilech, ženy neznáme proč zůstávají v základním táboře a snad snaží se připravit hodnotné a výživné jídlo, děti živí se sběrem jablek a oříšku, připomínající tak drobné veverky.
A slunko, slunko svítí do ledového vzduchu podzimu mumumu.. Myslím, že je krásné. Stromy, listy, lesy..hory, moje naše hory. Nejde je nemít. Nejde je nemít. Nejde je nemít rád. Hoří barvama. „…lidem jde o barvičky..“ (já snad tenhle citát rozcupuju na myšlenky tak, až člověk, který ho, ač už si to možná ani nepamatuje, vyřkl, zapomene, že mě má rád..).

Tma tmoucí. Výlet s košem do tmy tmoucí. A když se mihne tmou tmoucí má temná silueta ověnčená plastovými lahvemi a igelitovým pytlem plným odpadků, nikdo si netroufne mě přepadnout, všichni se leknou velkým LEKEM a schovají se do tepla svých jeskyní… Tma tmoucí, samota prázdnivá…pouliční pokempní osvětlení v chodu, tma tmoucí, vjezd jako celní kontrola…tma tmoucí a zima zimničná, jest večer večerní, hrdličky zmrzly tou zimou a borové háje? O těch nevím, snad jen smrkové lesy, umělý biotop Moravskoslezských Beskyd.
Tma tmoucí. Truhlík. Klíč. No nevim, nevim, děti. Tma tmoucí. Zavřít bránu tak, aby se nikdo nedostal ven ani dovnitř…

A pan autobus mi zapomněl zastavit na mojí zastávce…pravda…trochu jsem ji taky zaspala..tma tmoucí a cesta do domova…doma kuřeřeřeřeře…dobrou noc, děti…

Reklamy

~ od banánové pyré on Říjen 5, 2008.

Jedna odpověď to “Volně rozvolněný myšlenkový tok…tok tok tok…”

  1. nemáš zač 😉

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: