…bylo slovo


(další danánkův divnec)

Když se ráno probudíš, Pú, řeklo konečně Prasátko, co je tvá první myšlenka?
Co bude dnes k snídani, řekl Pú.
A co tvoje, Prasátko?
Co se dnes asi stane zajímavého, řeklo Prasátko.
Pú zamyšleně přikývl. To je totéž, řekl.*

Když se člověk ráno probudí, občas neví, co se děje, kde chudák je, a navíc se cítí celý zmatený z toho, co se mu v noci honilo hlavou. Když se člověk ráno probudí, je plný polozapomenutých snů, myšlenek a pojmů.
Když se člověk ráno probudí, je plný slov. Děje se to zcela nezpochybnitelně. Myslíme ve slovech, a ta tím pádem tvoří dost podstatnou součást našich světů. Pojmenováváme jimi, projevujeme skrze ně city a pocity, uchováváme v nich to, co se rozhodneme nezapomenout a předat dál (aby je pak někdo jednou mohl ve staré knize nebo ještě letitějším svitku objevit a nově pojmenovat), jejich pomocí vyslovujeme ty nejabstraktnější úvahy o životě, světě, vesmíru. Jako by byla zároveň v, nad a pod světem – neuchopitelné a občas nepochopitelné shluky hlásek. Ale pořád jsme to my lidé, ze kterých vycházejí. Slova. Někdy jich užíváme neuvědoměle, automaticky, jindy pro zábavu a v některých situacích taky zcela zištně a ne zrovna lidsky. Ale bez nich by nic nebylo takové. Slova. Někdy jimi žijeme a zapomínáme, že nemusí být velká a hluboká, přestože tak často zní, ale proměňují se v prázdná a jen-tak-řečená; někdy se jimi opájíme, někdy se v nich ztrácíme, proklínáme je (a také jimi), jindy se v nich nacházíme.Často nad nimi přemýšlíme. Slova. Slova. Ale kde se vzala? Jsou, ano, to je prostý fakt, s nímž jsme denně konfrontování (a denně se divíme, jak vynalézavě se jich dá v řeči užívat) a který by se dal historicky a biologicky podložit, tedy do jisté míry. Odhalili bychom s tím spojené vývojové změny lidského organismu, mohli bychom se pokochat pravděpodobným vzhledem člověka, který už možná uvědoměle mluvil, ale&i tak je to všechno zvláštní, nemyslíte? Najednou se do světa objevilo slovo, protože ho jednoduše bylo třeba. Bylo třeba&
Ale o tom, jestli to bylo na začátku, a co ten začátek vůbec znamená, můžeme vynášet jen dost nepřibližné soudy. A stejně se nikdy nedohodneme, protože onen začátek je v tomhle příběhu asi stejně neurčitý jako pojem nekonečna. A dost obdobně bychom se asi hádali o tom, jaké to první slovo vlastně bylo. Jistě nic složitého, s krásami jako reorganizace nebo destrukce jsme přišli až mnohem později, stejně jako s takovými perličkami jako je třeba české nejneobhospodařovávatelnějšími nebo, abychom zabrousili i do abstraktiv, různými poetistickými metaforami. Slova. Slova.
A co je vlastně to slovo? řekl si možná kdysi člověk a stal se básníkem, psal slova o slovech – a zanechává po sobě stopu na papíře světa. A vznikla nám literatura.
I teď čtete slova. Nejsou sice kdovíjaká velká, pevná a hluboká, ale vytvářejí hned několikerý paradox – tím, jak a o čem jsou psána nebo tím, jak je vnímáte, jaké je Vaše čtení mých slov.
Co tedy nemůžeme zpochybnit je existence a životnost slova. To, že tady je, má jistou váhu a hodnotu, sílu, smysl (tedy smysl nebo ne-smysl, který mu my lidi přiřkneme), zvuk a barvu, když si s ním dáme práci, má různé podoby a různá čtení. Žije. Slova nejenže jsou schopna dát dohromady příběhy, ale ona sama jsou hrdiny (měnícími se, vyvíjejícími, rostoucími) všech těch velkých etymologických pohádek, slovního dějepisu, které odpočívají v policích knihoven ve svazcích zabývajících se lingvistikou. Slova jsou zajímavá ve všech svých podobách a někdy také dost hloupá a nelogická, když se nad nimi zamyslíme.
A definice&
Co je slovo? prohodila se zájmem holčička vytvářející bílou křídou na chodníku cosi velkolepého a nesrozumitelného v řeči dětí a zamračila se. Možná ani nestála o odpověď, protože měla celkem jasnou představu, to jí stačilo. Představa.
&možná není důležitá. Nejspíš stačí říct: SLOVO, čímž slovo vyřkneme a zároveň definujeme.

Pú zamyšlěně přikývl&

Advertisements

~ od banánové pyré on Listopad 21, 2008.

3 komentáře to “…bylo slovo”

  1. supercalifragilisticexpialidocious (už to skoro umím říct)offtopic: a bylo zrovna za pět minut jedenáct a byl čas… na něco menšího 🙂

  2. Pokora? Myslím, že ano.\“Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo od Boha, to Slovo bylo Bůh. Všecko povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.\“Neznám obsáhlejší odpověď. Co se týká počátku, počátek se datovat nedá. Čas vznikl totiž až po něm.

  3. poučení pro všechny zvědavé holčičky s křídou\“Rozumíte slovům?\“ zeptal se Tracy.\“Slovům ne,\“ řekl dr. Pingitzer. \“Lidem maličko, maliličko. Každý den, každý rok víc a víc maliličko. Proč? Lidi jsou těžký. Lidi jsou lidi. Lidi jsou zábava, hra, fantazie, kouzla a čárymáry. Aha! Lidi jsou bolest a nemoc, šílenství a ublížení, lidi zraňujou lidi, zabíjejí lidi, zabíjejí sebe. Kde je zábava, kde hra, kde fantazie a čárymáry? Slova já nenávidím. Lidi miluju. Bláznivé lidi, krásné lidi, zklamané lidi, nemocné lidi, zlomené lidi, zničené lidi. Takové lidi miluju. Proč? Proč pro lidi ztratila se zábava, proč hra, fantazie, kouzla a čárymáry? Proč?

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: