Začátek


(kapitola první)

 

Kdysi dávno, ne však daleko předaleko, ale přímo v galaxii totožné s tou naší, hráli dva malí na schovávanou se světem. On, velký a barevný svět, byl venku a oni, malí, a v neustálém těsném vzájemném fyzickém kontaktu, vevnitř, bez jasné představy o tom, že a proč vůbec nějaké tam venku je. Tehdy ještě neměli jména. Vztah si už ale samozřejmě utvářeli.
Ona ještě neměla dlouhé vlásky a jemu ještě nezačaly růst vousy, protože tehdy byli oba ještě míň než dětmi. Svět už se ale jejich přítomnosti samozřejmě dožadoval. Ona od rána do večera, jak bychom řekli dnes, podle ní však jen, dlouhé chvíle, schouleně, s očkama rozšířenýma vzrušením a ručkama přitisknutýma k nejbližší temné stěně, poslouchala to nové tam za Zdí", on, pokud to bylo v tak malém prostoru jen trochu fyzicky možné, otočen k ní zády, fascinovaně zíral na svých deset prstů, na nichž neustále počítal" od nul až k jedničkám. Spolu moc nekomunikovali. Mluvit tehdy samozřejmě také ještě nemohli. Občas mezi nimi docházelo k malým šarvátkám; že se jeden druhého pokoušeli uškrtit pružnou pupeční šňůrou, a to ve skálopevném přesvědčení, že by se na to přece nikdy nepřišlo, kdyby se jako někomu něco..stalo..
Pak ještě oba uměli pohledy. Zarputilé a předdětské, které naháněly malou hrůzu, ale kterým bylo v tak malém prostoru těžké utéct. Proto někdy oba plakali. Nebo vymýšleli malou pomstu. Ale jinak se měli moc a moc rádi, ostatně, tak tomu bude i v budoucnu…
A pak se to stalo. Ona, s ručkama opět přilepenýma k nejbližší stěně a on s pusinkou otevřenou, fascinovaný světem jedniček a nul – poznali, že se něco děje. Něco nového a většího než kdy předtím – to alespoň říkal svět za Zdí…
Podívali se na sebe. Ona oči rozšířené touhou po nepoznaném, on možná trochu strachem. Mrkla na něj a svou malou nožkou si skrze své dvojče začala klestit cestu tam ven. Chvíli to trvalo, ale pak najednou byla sama, měla sice radost z toho, kolik je všude najednou místa, a jak si konečně může pořádně zatancovat, ale stejně se rozplakala… Ale brzo měla i ona poznat všechny barvy na druhé straně Zdi. Všechny ty barvy, které nejdřív trošku bolí do dětských očí, ale to tehdy nevěděla… Nikdo z nich. Nevěděli vlastně vůbec nic…

Bylo to zrovna jedenadvacátého června, kdy je svět konečně našel a dal jim jména…

Reklamy

~ od banánové pyré on Březen 30, 2009.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: