„4. března v 15:40 jsi jedla puding, víš to?“


//Nevěděla jsem to, stejně jako nevím spoustu jiných věcí. Na malé osobní dějiny člověk zapomíná – pokud se tedy nestanou velkými osobními dějinami (dobrými nebo zlými). Teď už tedy vím o pudingu a přemýšlím o tom, jaké by bylo žít v pudingovém hradu (vanilkovém samozřejmě) – myslím ale, že postele by byly až moc měkké…

Hrady jsou věčné lidské téma, tedy hrady a zámky, každému podle libosti…a princ je někdo, kdo s váma staví hrady z písku, na to jsem přišla už dávno a myslím, že to tak je.//

 (dokonce si ani nepamatuju, jakou knihu jsem tehdy, 4. března v 15:40 k tomu pudingu, radostně četla, a to bych ale možná měla…)

Z knih se dají stavět zámky a hrady – to podle toho, jak moc si potrpíte a pohodlí nebo na rytířskost – no a samozřejmě záleží na tom, jaké knihy máte a jaké knihy rádi čtete – taky podle toho se staví hrady a zámky. Když je člověk malý a nenáročný, staví si domečky z leporela, jsou to vlastně jenom takové malé ohrádky, které se každou chvíli klátí, ale i tak znamenají moc.
Pak už mu, malému člověku, leporela nestačí, není to kvůli obrázkům, to ne, spíš jde o stránky a o slova, čím je jeden malý větší, tím víc jich (a je) potřebuje – až pak skončí u toho, že má postel obloženou hradbou staronových a novostarých knih v knihovnových, vlastních i nevlastních obalech (nemluvě o obalech od čokolád a bonbonů)…

To je hrubá stavba hradu nebo zámku (Já: Chtěla bys radši hrad nebo zámek? Malá Tlapa: Hrad! Já: Proč? Zajímá mě to. Malá Tlapa: Protože…hrad je takový…robustnější…a jsou tam ty krby a můžeš jíst rukama maso…a tak/// Já: Chtěl bys radši bydlet v hradu nebo v zámku? Nucouš: V létě určo v hradu…)

Chtěli byste radši hrad nebo zámek? (na hradech jsou taky bílé paní! a rytíři bez hlav se procházejí chodbama…když jsou ty hrady staré, tak okna memají okna..ale hrady jsou pohádkovější! a není to tam takové načančané a nepřipadáš si tam, jak v muzeu drahého nábytku…).

Tedy ty knihy. Knihy tvoří hradby venku, slova vevnitř…hrady a zámky, podle toho, jací jsme..
Jací jsme? Jestli existuje někdo, kdo to ví, pak… by mě taky mohl naučit stopovat duhu – zajímá mě, jak to dopadá s těma barvičkama – lidem jde o barvičky (ale to je jiný příběh); taky lítat tak, že se prostě jenom trošku rozeběhneš a skočíš a…(tak nějak to napsal Karel Čapek a vždycky jsem to chtěla vyzkoušet); rozumět světu, i když nevím, jestli to za to tak úplně stojí; pochopit lidi jsou lidi jsou lidi jsou lidi – nejkrásnější na životě je je potkávat, nejhorší ztrácet. Jací jsme? V hradech a zámcích…

Knihy měla ráda, protože proni byly světem – někdy tím jediným, ve který se dá doopravdy věřit, přestože si uvědomovala hloupost a dětinskost téhle (a stovek jí podobných) své myšlenky. Někdy pro ni bylo těžké mluvit s lidmi, ne proto, že by se jich bála, ne proto, že by jimi pohrdala, ne proto, že si myslela, že by se s nimi nedokázala rozhovořit o věcech" – prostě s nimi jenom nemluvila, užívala si jejich společnost, pokud to byli lidé, které neznala až tak dobře, pozorovala je a naslouchala jejich světu – někdy se zaujetím, jindy s nepochopením (a kopala si velký vodní příkop, do kterého princezny z černých věží pláčou slanou vodu); nemluvila a stavěla další věže a cimbuří hradu slov, myšlenek, pocitů, smutků, slz a radostí i tehdy pokud se jednalo o lidi, které znala, ale se kterými si třeba z důvodů, kterým ne vždy plně rozuměla, neměla co hlubokého říct. Nemluvila a přemýšlela o tom, jestli když někdy mluví moc, nejsou to všechna ta zbytečná slova", vždycky ale došla k názoru, že ne, protože kdyby jeden nemluvil, okna jeho hradu by se zavřela světu…a….všude by najednou byla moc zima, přestože by se pořád dalo jíst rukama…
 

Reklamy

~ od banánové pyré on Květen 25, 2009.

5 komentářů to “„4. března v 15:40 jsi jedla puding, víš to?“”

  1. v zimě jinak nevim, jestli by se mi do hradu chtělo … by tam byla asi dost kosa né? na to by byl možná lepší zámek, protože tam aspoň nějak teplo mohlo být, žejo … ale v létě je má volba jasná 🙂

  2. Ale....jsou tam krby a dá se jíst maso rukama..

  3. a čtu Tvůj blog a ne jen dneska:-) a toto se mi moc líbí a četla jsem to už včera, akorát jsem nevěděla, co k tomu napsat. myslím, že hrady z písku stojí za to. a že přítel je víc než hrad i zámek dohromady. . . a že jíst rukama je ale prča:-)

  4. má nabídka stále platí, klidně Ti dám Zvěstov 🙂

  5. Mmma budeme spolu na něm žít na věky věkův a popíjet olovo, dokud se nebe nezatáhne kostičkovanými závěsy a nepřiletí plešatá Zlatovláska?:) mám Tě moc ráda

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: