raně silvestrovské pyré


…a ja vam dam plny pytel ščěstí..lelujá, lelujá..z tej ščedrej koledy…

Stůl. Už toho pamatuje dost. I já. Třeba když jsem bylo ještě tak malé, že jsem nemělo pokoj, stůl se schovával, přede mnou a světem světla na půdě a já jsem se na něj chodilo dívat jako na něco, co mě čeká, až budu velké. A teď jsem velké. Nejspíš. Mám tisíce důkazu pro a tisíce argumentů proti tomuto tvrzení. Záleží na stavu věcí, záleží na stavu mě. Ale nejspíš už jsem velké, na filmových festivalech si spíše povídám, piji šampaňské s jahodami a malinami, k červenému vínu si klidně dám olivu. Ať už olivová teorie existuje nebo ne. Chutnají mi. I víno. I šampaňské.

Jsem. Poslouchám. Naslouchám. Povídám. Usmívám se. Vnímám. Jsem.

V pokoji mám už jen minimum hraček. Přestože si hraju docela ráda.

A dlouho už jsem nebyla na houpačce, i když se mi o ní nedávno zdálo.

„Život je perpetuum mobile, točí se jako dvanáct na houpačce..“

To jen tak. Zpívání je stejně jako tanec velká radost, pomáhá.

Pomáhá a dělá hezky, a to i když to neumíte, prostě to tak je. Malé radosti.

Stůl. Ke konci roku kromě jiného a nepřílíš zdobného osobního bince ověnčen také zeleným diářem 2010 a žlutým banánem – Pan Banán 2009. Zvláštní, tyto číselné symboliky. Baví mě říkat „dvacet deset“, ale z toho, že přesně vím, co a jak se dělo loni touto dobou, jako by to bylo před týdnem, z toho jsem trochu nesvá – asi stárnu, na žluté slupce se mi tu a tam objeví hnědavá tečička, známka zániku a zkázy – ale nebojte, ještě chvíli pobudu. Musím toho přece tolik stihnout.

Starý rok. Nový rok. Rok co rok. Musíme toho přece tolik stihnout. Být s lidmi, být lidmi.

Jsem zelená uvnitř, doufám, věřím. Silnější o všechny smutky, pevnější o všechno to těžké, co bylo, připravenější na všechno to těžké, co přijde. Ale to asi člověk nemůže říct. Může si jen uvědomovat čas, uvědomovat svět, uvědomovat lidi a sebe, příběhy a melodie, lásku a smutek, radost, bolest – takovou tu divnou tíhu, se kterou se musí vyrovnat sám, protože nikdo jiný mu nemůže pomoct, i kdyby tisíckrát rád vzal všechnu tu divnou tíhu na sebe.

Je mně víc s každým člověkem a s každým člověkem míň. A začínám si uvědomovat ty ne-smysly.

Co byste si sobě přáli?

Co byste si přáli?

Reklamy

~ od banánové pyré on Prosinec 31, 2009.

2 komentáře to “raně silvestrovské pyré”

  1. hi:)

  2. kdopak?copak?ano?

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: