Banánové pyré, přátelé!


 

pod žlutou slupkou pod úsměvy

hloupoučké pyré spousta něhy

pod žlutou slupkou zelená jáma

potichu zpívá vážná malá dáma

Důvod k slavení, ale kdeže, jen malá zmínka k faktu banánové věže…

(…je jako ta Babylónská, ale ke zmatení slov a jazyků dochází jen vinou jednoho, lidi jsou těžký..)

Dva roky jsou dlouhá doba, nebo ne?

V životě žlutého banánu, v životě hloupounkého pyré? Jistě ano, stalo se toho tolik. Ani já už nevím, co všechno.

A pořád dál, pořád dál se něco děje, něco víří, maso se na pánvičce škvíří, svět je malý pomeranč a po jablkách krásně trnou zuby – a vždycky budou…některé věci mi připadají jako zázrak. Jiné přinutí rozum k zastavení. Další oči k mokrým krokům. Ale jak řeklo Neštěstí: bez neštěstí štěstí by ve světě býti nemohlo…

Dva roky prázdnin v balónu 20 000 mil pod mořem! To by mohlo být zajímavé! A možná to všechno žiju, jenom o tom nevím.

Před dvěma roky jsem byla úplně jiná, úplně stejná pyré holka.

Tehdy jsem ještě nevěděla, co všechno mě v nich čeká. Koho potkám, kdo potká mě, jak se s tím vším popereme, kam se podějeme, co opláčeme, na co nikdy nezapomeneme. Jak těžko někdy bude a jak smutně se bude usínat. Kolik slzí přijde a kolik slzí přejde. Co za sny se mi zazdají a co všechno z nich nepochopím, i když bych tak moc ráda. Kolikrát přečtu Medvídka Pú a kolik odpovědí na velké otázky nedostanu – protože neexistují. Kolik jiných moudrých i nemoudrých knih přečtu, abych z toho všeho byla ještě mnohem zmatenější, milý Jene Ámosi… Svět je rychlejší a zamotanější, ale: „Peklo není, ale lidi si vždycky nějaký vytvořej..“ Zazpíváme si spolu za chladné noci mezi hvězdy, nahoru do vesmíru, co říkáš? (Zatímco bude Danny Smiřický v Torontu koukat na Betelgeuze, vedle něj ta holka, co ji potkal v Praze, a bude jim taky krásně.)

Vzkaz: „Já jsem tvůj jed, ale i antisérům, působím hned…“

Dva roky jsou dlouhá doba, nebo ne? 

– Co říkáte, pane?

– Nevím, je to možné, jedná se přeci o čas, který plyne.

– Věříte na lásku, pane?

– Na lásku?

– Ano, na lásku. Když se vám potí dlaně a těkají vám oči, když se vám chce něco hrozně moc, ale vy vůbec nevíte, co to je. Když mlčíte, a přitom toho chcete tolik říct, jenom vhodná slova zrovna nejsou po ruce ani po jazyku. Když se hrozně dlouho odhodláváte, ale v poslední minutě si řeknete: to je přece hloupé.. Když se cítíte hrozně sám,  protože nevíte, kde je vám zbytek.

– Ach na lásku. Jak souvisí s časem?

– Nevím, možná ani dost málo. Ale obojí plyne.

– Myslíte?

– Všechno je možné. A když plyne čas a voda, ve které se stejně jako v lásce dá utopit, tak proč by neplynula láska.

– Máte pravdu.

– Třeba malou. Neměla bych na tu lásku tolik myslet.

– Tak proč tedy?

– Je to jednoduché. Je přeci nejvíc. A patří do velké části dvou let, času, který plyne…stejně jako květiny, čokoláda, ruce, řasy, úsměvy a dlouhé pohledy a…

– To bude dobré, slečno… to přejde.

– Hloupost! (vyplázne na pána jazyk)

 

Advertisements

~ od banánové pyré on Leden 31, 2010.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: