Ano…(aby to vyznívalo kladně)


(ráno mě napadl geniální podtitulek, tak geniální, že ho můj obyčejný myšlenkový aparát nezvládl podržet a…zapomněl)

 
Zebou mě prsty, buď z nedostatku prokrvení okrajových částí těla, nebo z nedostatku hřání a držení se za ruce. Když se lidi drží za ruce, mohou si vzájemně předávat nejen radost z toho, že jsou spolu, spoustu bakterií a radostný pot, ale také teplo, které se krví od srdce rozlévá tělem – no a když na to jedno tělo nestačí, jsou tady ruce toho druhého, aby pomohly obnovit krevní oběh a zahřály svět prvního těla. Funguje to docela zvláštně, ale myslím, že to taky znáte.
Zebou mě prsty. A všichni pořád čekáme na jaro, nebo aspoň na zázrak. Třeba, že začne z nebe místo sněhu a studeného mrazení a větru padat čokoládová drť a vzduch se prohřeje a bude krásně vonět po vanilce. Už aby to bylo.
 
Byl jednou malý chlapeček, který hrozně potřeboval, aby mu někdo řekl, že za něco stojí, že obrázky, které nakreslil voskovkama jsou krásné a že se doopravdy podobají tomu, co mají znázorňovat, že má talent, že vidí svět jinak a krásně a že ho mají rádi, právě proto, že je takový, jaký je. Že je to ten nejlepší a nejšikovnější malý chlapeček, jakého si můžou rodiče přát, protože by takový pro ně opravdu byl. Ale bylo to složitější, protože rodiče malého chlapečka se jednou, když byl mnohem mnohem menší než teď, ztratili ve světě a už se jim nepodařilo dostat se z něj zpátky. Zůstalo po nich jen prázdné místo v srdci chlapečka a spousty postaviček na jeho voskovkama nakreslených výkresech. A chlapeček byl moc smutný, protože neměl nikoho, kdo by na něj byl hrdý a koho by hřála jeho existence, kdo by mu říkal, jak ho má rád a proč. Jenom svět kolem. A tak si ve svých pěti letech řekl, byl to opravdu velmi zvláštní chlapeček, co si budeme povídat, že se bude už navždy chovat k lidem tak, aby jim z toho bylo na světě krásně, jako kdysi bývalo jemu. Kreslil obrázky voskovkami a později také maloval vodovkami, které dostal od jednoho moc milého prodavače v papírnictví jen proto, že se na něj hezky usmál a řekl mu, že má to nejkrásnější papírnictví, v jakém kdy byl a že si jej váží za to, kolik práce věnuje rozmístění barevných kříd a tuší, papírů a štětců. Kreslil a maloval a usmíval se na svět, i když mu samotnému nebylo lehce, ale uvědomoval si, že když se usmívá na svět, svět se zpátky usmívá na něj a lidé se usmívají, protože z malého chlapečka cítí velkou sílu. Velkou sílu a spousty spousty barviček, které dělají lidi šťastnějšími. A malý chlapeček se usmívá, protože našel své rodiče, ne proto, že by se byli bývali ztratili, byli tu pořád, jenom tak trochu zapomněli na svého malého chlapečka, toho nejlepšího ze všech malých chlapečků na světě – a když si uvědomili svou chybu, začali zase existovat, zase tu pro něj byli a on je zase dokázal vidět jako dřív, protože měl konečně někoho, pro koho byl důležitý…
 
Už aby to bylo, říkám si, když si hřeju ruce už čtvrtou termoskou bylinkového čaje, protože si říkám, že to, že budu hodně pít mě zachrání – kdo hodně pije, ten hodně čůrá a kdo hodně čůrá, ten hodně žije. To jsem to zase jednou vymyslela hloupost. Ale nestydím se, zebou mě prsty a je mi zima vlastně na celé dlaně, v takových chvílích ztrácím soudnost a to, že jednám iracionálně je tam to poslední, co by mi mělo vadit.
 
 
Advertisements

~ od banánové pyré on Březen 16, 2010.

2 komentáře to “Ano…(aby to vyznívalo kladně)”

  1. 🙂hezky

  2. to je krásné. jarní, barevné, dojímavé.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: