Španěl z Brněnky


…příběh Španěla z Brněnky a příběh těch ostatních důležitých lidí a věcí…i když on ten Španěl vystoupí spíše v takové no..cameo roli…

Když se toho dne probudila, řekla si, že to nemá cenu a že by bylo nejlepší prospat následujících několik let. Byla smutná a připadala si hrozně hloupá. To tak holky mívají. Protože když jde o lásku, pan Rácio prchne do hor a nechá nebohou slečnu Psýché samotnou. Ale slečna Psýché je velká romantička, citlivec a jemnoniterník. A tu tíhu lásky a smutku sama neunese, a tak z ní začne tryskat hloupá slaná voda, na kterou už uvnitř není místo. Dívky pak pláčou ve sprše, kdy se kapky a kapky spojí a nikdo nic nevidí, pláčou v parku a pláčou v noci do polštáře, na kterém ráno a po zbytek měsíce (prostě do té doby, než ho maminka vypere do čistoty a vůně) zůstávají slané mapy slzavého království. Připomínky jejich hloupého neštěstíčka.
S holkama je to totiž složitost. Láska jim dělá v hlavě binec, ať mají pět, patnáct nebo pětadvacet let; některé jsou na tom dokonce tak špatně, že když se zamilují, proces odmilování u nich hraničí se ztrátou sebekontroly, která přerůstá v šílenství a posedlost objektem jejich tuh a vášní. Naše dívka nebyla posedlá, JEN zamilovaná, a trošku se jí to sypalo mezi prsty i z kapsičky u vesty a ráda by to nějak zastavila, spravila, zaplátovala…ale místo toho jenom…malá lidská bezmocnost a slzičky, potřebovala pomoct.
"Láska je…" snažila se utvořit nějaký citát, takový, co by přetrval věky a o němž by si všichni říkali: jó, ten je teda dobrej, "myšlenka," vzpomněla si, spíš to byla asociace, na jeden ze svých oblíbených filmů, kde se to psalo na sportovní dívčí čelence, "láska je snůška keců…bolest, kravinky," do očí jí znova vhrkly slzy, ale protože už nebyla v posteli, nekapaly na polštář s mapou slaného království, ale vpíjely se do bílé noční košile s nápisem My Sweatheart poseté nezbednými malými srdíčky. "Láska je kurva všecko, co člověk potřebuje k životu, láska je život," láska jsi Ty…řekla si už potichu, velmi potichu, možná v duchu a jen tak pro sebe, protože by si připadala jako ten největší hlupák, kdyby to vykřikla do ospalého rána pokoje… a pak se znovu rozplakala, protože jí to všechno přišlo tak absurdní, až to slečna Psýché zase neudržela..
"Láska je…barevné-tkaničky-u-bot-když-já-mám-jednu-a-ty-druhou-držení-se-za-ruce-v-tramvaji-na-schodech-na-peróně-polibky-malé-a-klidné-a-vášnivé-touha-hořící-planoucí-tělo-na-tělo-pochopení-podržení-odpuštění-usmívání-milování-probouzení-se-vedle-toho-druhého-dlouhé-pohledy-do-očí-které-jsou-ty-jediné-do-kterých-stojí-za-to-se-dívat-dlouhé-dotyky-letmé-dotyky-tlukot-srdce-blízkost-srdce-blízkost-těla…nojo, láska je snůška keců a hrozně bolí a hrozně hřeje…a hrozně…láska je jak kafemlýnek, všecko semele…" zakončila to trochu umělecky Nohavicou a sesula se na koberec.
Člověk si může tisíckrát říct, že ho nic nerozhází, ale pak se stejně nechá sfouknout jako domeček z karet, setřepat jako popel ze zapálené cigarety…protože v lásce je jeden bezbranný, protože v lásce jeden nechce bojovat…ale milovat.
Hodila na sebe džíny, svoje oblíbené tričko s červeným listem, kolem kterého se psalo cosi o prima sezóně, kriticky zkoukla svůj opuchlý obličej v zrcadle a řekla si, že čerstvý vzduch (teda ta kosa venku) těm jejím očím jedině prospěje… a věděla, že až vyleze ven a vydá se kamkoli, bude muset být silná a zatlačit hloupou holčičí bolest, slané mapy na polštáři a jiné šrámy na dušičce hluboko přehluboko pod nařasenou sukni slečny Psýché…a věděla taky, že by se neměla trápit, že trápit se je hloupost, že trápení není řešení…ale všechno jí bylo tak líto…a chtěla, aby bylo všechno zase dobré (v což se snažila věřit, protože si to tak malovala ve svých snech…dvě ruce, dvě oči, jedno tělo).
Zhluboka se nadechla a vyšla ven, na ulici, chladný vítr ji praštil do obličeje a ještě víc zcuchal vlasy, které si stejně nestihla učesat – pro koho by tady taky měla být tou krásnou…
Vtom uslyšela podivný zvuk, vlastně to byl hlas..a to nejpodivnější na tom všem byl jazyk…zpoza keře se vynořil mladý tmavovlasý muž živě hovořící do svého mobilního telefonu, v ruce nesl žlutou tašku z Brněnky, "vašeho dobrého souseda". Jazyk? Co to je proboha za jazyk? A jediný, který ji napadl, pochytila pár slov a taky přízvuk, byla španělština. Vzrušující, řekla si a v koutku úst se jí objevil úsměv. Ten, co znamená radost z neuvěřitelného a nepravděpodobného, dětský a zvídavý, a rozzářil pohasínající barvičky v dívčině nitru; a dokonce i slečna Psýché se musela smát tomu, co se právě stalo. Právě kolem nich prošel Španěl z Brněnky, jen tak a jakoby nic…a zase zmizel.
Svět je zázrak.
Láska je zázrak.
Jen ho nevyplašit. 
 
Reklamy

~ od banánové pyré on Květen 19, 2010.

Jedna odpověď to “Španěl z Brněnky”

  1. No hlavně že jí nepřepadnul 😉

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: