Pětikoruna v peřinách


…prostě se tam objevila a teď si mi hoví na nočním stolku.. příběh?

Jsou dny, které nám zůstanou v pamětech dlouho a dny, na které zapomínáme, protože prožíváme mnoho jim podobných. Dny, které nám zůstanou ve vzpomínkách déle, jsou buďto dny mimořádně krásné, nebo dny mimořádně temné, těžké a lidsky nesnesitelné. Jak ty krásné, tak ty temné dny nás utvářejí a dělají nám v hlavě binec. Přestože náš příběh je obklíčen jak dny mimořádně krásnými, tak těmi mimořádně těžkými, nebudeme se jimi zabývat a začneme prostě vyprávět bez zbytečných hloupostí…protože tak bychom měli i žít (i když se nám to nedaří, my lidi si na zbytečné hlouposti potrpíme).

Nevím, dá-li se ještě dnes dohledat přesný původ naší hrdinky, tedy rodiče, poměry, z nichž vzešla, vzdělání… Jelikož jiné jméno nedostala, a tohle měla na sobě dokonce vyražené jako cejch a připomínku krátkého života v líhni pětikorun, budeme jí říkat prostě Pětikoruna, neboť to bylo její poslání, její úděl, její radost – býti Pětikorunou byl její život. Jestli ho měla ráda, ptáte se? Těžko soudit, ale snad se k tomu dostaneme časem, teď hlavně nepřeskakovat. Ražba, o níž jsme mluvili byla její prvním zážitkem, na který si doopravdy pamatovala, ale jelikož věděla, že tohle nebyl skutečný začátek jejího života a každým výčnělkem na svém povrchu cítila něco většího, smysluplnějšího a hlubšího, věřila v dokonalý život před ražbou… často přemýšlela o svém pravém původu, o tom, kde a jak by mohla existovat, kdyby jí nebyl osudem předurčen úděl pětikoruny..

Ráda se usmívala, až se celá leskla – a to nejen ve slunci, ale i v dešti. Usmívala se, protože věřila, že svět je krásné místo k životu, a to i pro pětikoruny. Vyražena byla v roce 2006, co se lidského běhu věků týče, byla tedy teprva mládětem, na život mincí měla už ale naběháno pěkných pár tisíců kilometrů. Obíhala totiž velmi ráda a velmi vášnivě. Za první dva roky svého cestování z peněženky do šrajtofle, pokladničky, kasy nebo pokladny už poznala města od Aše až po Český Těšín, jednou se podívala také do Krkonoš, kde vesele obíhala celé dva týdny, aby se pak dostala do Prahy. V Praze zakotvila skoro na rok, aby si ji pak jeden vlivný Němec odvezl s sebou až do Hamburku, tak mu bohužel ležela v peněžence několik měsíců bez hnutí a dechu a samým smutkem zchřadla a její lesk se zakalil, připadala si stará a nevyužitá. Pak se jí ale dostalo opět zašlé slávy, z Hamburku se dostala, už ani neví jak do Karlových Varů, kde se v jednom starožitnictví přiučila i ruštině, no a z Karlových Varů už si to pak v kožené šraktofličce jednoho staršího pána štrádovala na Ostravsko a odtud pak snad až někam k Frýdlantu nad Ostravicí, kde si vesele obíhala kolečko mezi Albertem, pizzerií a vlakovým nádražím. Až se pak, jednoho nepříliš slunečného a možná také nepříliš šťastného dne, ale to se dá už jen těžko dohledat, dostala (možná s malou oběžnou přes Prahu nebo Frenštát) do peněženky člověku Ondrovi. Chvíli si tam hověla mezi jinými mincemi, účtenkami a fotogfafiemi a pak se zase spolu s dalšími drobnými octla v kase neznámého obchodu…jenom proto, aby se o pár dnů vrátila ne do peněženky člověka Ondry, ale do jeho kapsy u kalhot.

Ó a tam se naší dámě Pětikoruně líbilo! Bylo tam teplounko a občas, občas, když se ruka člověka Ondry schovávala před zimou nebo strachy před světem do kapsy u kalhot, hladila naši pětikorunu po jemném výstupku na obvodu, přejížděla jí prsty po hladkém povrchu…a Pětikoruně se všechna ta péče (a láska? ano, ona lásku pociťovala, ač věděla, že vztah Pětikoruny a lidské ruky by asi nebyl zrovna nejstabilnějším) náramně zamlouvaly…připadala si velmi šťastná a radovala se z toho, že konečně našla místo, na kterém by chtěla zůstat už navždy, poprvé začala pomýšlet na zasloužený odpočinek. Přece jen, čtyři dlouhá léta obíhání a přebíhání, cestování z města do města, ruky do ruky a peněženky do peněženky, zanechaly na její kovové duši známky únavy projevující se nejen zakalením kdysi lesklého povrchu. Zcestovala snad celou republiku a chtěla se svým člověkem, ve své vyhřáté kapse, poznat trochu klidu, pohody a tepla…

Člověk Ondřej nosil svou Pětikorunu v kapse kalhot několik týdnů, snad proto, že zapomněl, že ji tam má – snad proto, že si jí skutečně vážil, jak si říkala šťastná Pětikoruna. Jednou trávil člověk Ondřej víkend u své přítelkyně, dívky, která nám do příběhu zapadá jen jako vedlejší postava bez velkého vlivu na pocity Pětikoruny, proto ji vnímejme jen jako součást vyprávění. Bylo jim krásně a dělali tak spoustu věcí, co tak dva mladí lidé, kterým je krásně, mohou dělat. Pětikoruna pociťovala něco zvláštního. Možná žárlila? Možná, ale sama nevěděla, co se jí děje a jak své pocity popsat slovy. Stalo se však to, co nechtěla…vypadla z kapsy kalhot, aniž by si toho ruka, která ji hladívala a uklidňovala svými dotyky všimla, a sama Pětikoruna už nebyla schopná dostat se zpátky tam, kde jí bylo krásně. Rozplácle ležela na prostěradle postele a čekala, co se bude dít… Poprvé v životě si připadala prázdná a bála se, že už jí nečeká ani obíhání, na které neměla náladu, ani odpočinek…. Poprvé v životě Pětikoruna nevěděla, co bude dál…

Našla jsem ji druhého dne potom, co odjel, asi si nevšiml, že mu vypadla. Vypadala smutně, když tam tak, zašedlá a zcestovatělá světem a peněženkami ležela na bílém prostěradle, jen kousek vedle potisku s kopretinami. Vzala jsem ji do dlaní a vzpomněla si na to, jak se Ondra divil, když ji našel v kapse, ale pak si ji tam zase schoval. Pětikoruny, a vlastně jakékoli mince nalezené po kapsách, jsou jako malý zázrak. Mrzelo mě, že ji ztratil, zapomněl, aniž by to věděl. Opatrně jsem pětikorunu vzala a položila na noční stolek, kde na něj bude čekat…jak jen lidi čekají…

Pětikoruna se setkala s další rukou, menší a jemnější než tou člověka Ondry, nebyla to zlá ruka, jak se nejdřív Pětikoruna obávala, jen…trochu smutná a rozechvělá. Ruka Pětikorunu jemně vzala a položila na noční stolek vedle náušnic s ptáčky a knih. „Tady počkej, má milá..“ a Pětikoruna tiše a trpělivě…čekala…

Advertisements

~ od banánové pyré on Říjen 19, 2010.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: