Lach lach a pytlík arašídů?


Maude měla pytlík arašídů. Najednou jako by znamenal velkou svobodu a lehké šílenství.. Pojďme spolu šílet, s Tebou se mi, rybko.. s Tebou se mi šílí nejkrásněji na světě, jsem si jistá…

Přemýšlím o věcech. To já často. Přemýšlím o věcech, o lidech, o světě. Přemýšlím o pevných bodech, které mi v životě zůstanou asi nafurt, protože…protože ač jsou mi velmi blízké, jejich vzdálenost je nám oběma/všem neškodná pro to, abychom se ztratili. Je vás takových mnoho v blízké dalekosti, viďte milí Frames, pane Nohavico, pane Plíhale, Dylane, Cohene, Svěráku, Werichu, Saroyane, Durrelle, Čapku, Rimbaude… viďte všechny mé oblíbené myšlénky a slova, písně, melodie a barvy?

„Přes moře a přes potoky 2600 mil. Na kole tak dva tři roky, no a pěšky ještě dýl..“ Kdybychom vyšli každý ze své strany světa, potkali bychom se zhruba někdy v půlce velkého putování, slunko by třeba svítilo a deště by třeba nebyly…koukali bychom na sebe v němém úžasu toho, že jsme se oba vydali na cestu bez zřejmého a pevného cíle, pak bychom sedli do trávy a pověděli si všechno to, co jsme si měli říct už dávno a všecko to nové, co jsme zažili cestou a co chceme s někým sdílet. Člověk je tvor zvláštní. Tvor bláznivý. Já možná nejvíc ze všech, co spousta lidí poznala, to se nevyvyšuju, to se možná spíš shazuju, trocha té normality vnesla by mi více klidu do duše. A vlastně nejen mně. Ale, ruce a tlapy na srdce, milí medvídci – kdo jsme normální?

„…a své srdce bouchající, až půjdeš ve vichřici..“ Věci, co se koupit nedají, se prostě jenom dají. Máš je mít, už je stejně dávno máš, asi to víš, tím je všechno těžké…

Chtěla bych toho tolik…udělat…říct…zažít…vyprávět…tolik uvidět. Úsměvy.

Vítr v listech stromů a vítr ve vlasech, i v tom málu, co jsem včera odhodila do koše, jednou budu statečnější a ustřihnu jich víc, někdy je to třeba. Podzim je plný naděje. Aspoň to jsem si vzaly z Františka z kaštanu a Anežky ze slunečnic. Ale jsem teď tak zmatená…tak zmatená. Možná tak zmatená jako v zápise z listopadu 2008. Teď je říjen 2010 a mám v sobě víc jistoty a stability než tenkrát. Ano. Jsem blázen, přátelé.. a s blázny přišly slzy.. ale taky barevnej svět. Miluju.

Reklamy

~ od banánové pyré on Říjen 21, 2010.

Jedna odpověď to “Lach lach a pytlík arašídů?”

  1. MilujVždyť tě milujeme všichni 😉

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: