Bloudění


(…ale ne to páně Durychovo, chraň svět! Pro Bludičku…)

Ve světě se lidem těžko orientovává. Dívkám, chlapcům, rybičkám v kulatých skleněných akváriích, medvídům v přírodě. Všude je příliš mnoho cest, kterými se můžeme vydat, příliš mnoho směrů a bludných kořenů. A jeden je pak z toho zmatený. A někdy si myslí, že je moc šťastný, a pak zjistí, že štěstí vlastně vypadá úplně jinak, že štěstí voní a chutná jinak a že ze štěstí se vám někdy až zatočí hlava a bolí vás hluboko uvnitř, protože ho celé najednou prostě nemůžete zvládnout, i když byste moc chtěli.

Někdy moc bloudíme, než zabloudíme k tomu, co v nás vyvolá to velké štěstí. Je to jako zastřešení všeho tady: Hledáme. Nacházíme. Nenacházíme nebo ztrácíme. A bloudíme. Světem. V sobě a v myšlenkách. A většinou nevíme, co je správné, svět nám háže klacky pod bosé nohy, do nichž studí zima a píchá suchá tráva, ale jdeme pořád dál, protože máme pocit nebo víru, potřebu nebo nutkání poslechnout ten kus blázna v nás, vnímat hlas srdce (snad to nezní příliš pateticky).

Když se srdce náhle zastaví, bolí to, a je těžké se hnout z místa, nebo se vůbec ještě někdy nějak a někam pohnout. Ale někdy se srdce musí zastavit, aby se mohlo rozeběhnout tím správným směrem a zcela bez rozmyslu a s očima doširoka otevřenýma se začít topit ve štěstí. Ano, topit, protože co je to jiného? Člověk jenom ví, že udělal správně, ale všechny ostatní kroky jsou mu skryty. Prostě je nějak udělá a budou podniknuty. Co se má stát se stane.

„Voda se neutopí, plamínek nespálí, lávky jdou přes příkopy, proč bychom se báli…“

A někdy to bloudění dělá paseku větší a daleko přesahující ten palouček schovaný hluboko uvnitř lesů duše, stává se, že zaneřádí okolní paseky a někdy také palouček v hloubi jiné duše. Protože to jinak nejde. Někdy musí být zle, aby přišlo to krásné, i když to moc bolí. To je pak hloupý smutek, temnošedo a mnoho trápení. A druhý palouček chřadne a je mu ouzko, srdce se v něm zastavuje. První palouček na tom není o nic líp, ale nemohl jinak. Šel za tím slabým volání, které ho snad jako poutníka povede dobře, do melodií a barev. Bloudění. Kdo kdy bloudil, ví, že to není žádná legrace. Že se pořád něco děje, ale je to tak nějak bezesmyslové.. a člověk prostě musí doufat a nepřestávat se pohybovat vpřed. Přes moře a přes potoky, přes okeány a ostrovy, kanály a úžiny, hory, doly i plastová autíčka, legostavebnice, dálnice a restaurace rychlého občerstvení…

Ale každé bloudění by mělo mít na svém konci palouček – ke každému paloučku dojde jeho poutník a jako závan svěžího větru rozpohybuje zcela nové štěstí, absolutní souznění a lad věcí, existenci, ve které všechno a nic dávají až šílený smysl. Štěstí, ve kterém se dá koupat a topit, ze kterého se blázní a lítá, v němž se duše směje – pozná se to skrz oči.

Ale bloudění bolí. To už jsme si řekli. Někdy je krátké, někdy delší, protože paloučky mohou zarůstat a schovávat se před světem. Ale někdy paloučky právě čekají na to, až budou objeveny, chtějí a přejí si být objeveny, jakkoli málo už v objevení doufají, stále ho chtějí. A stane se pak, že poutník najde palouček. Poutník ani neví, že byl očekáván tak dlouho, až najednou si uvědomí, že bez paloučku nemůže žít a jeho cesta je u konce. A bloudění se změnilo v nacházení a nacházení v poznávání a strach ze ztrácení.

Pryč od metafor. Najednou jsou tu dvě duše a svět se točí a všechno lítá, co má peří, aj co nemá – nohy, ruky, myšlenky a s nimi celá hlava lehká od štěstí. Bylo bloudění a bylo trápení a byla víra, pak nevíra, pak víra a nakonec nevíra z víry, jestli mi rozumíte. Smysl se někdy ztratí v nesmyslech a v tom, že se svět otočí o tisíc stupňů Celsia podle busoly, promění se v bramborovou placku na zádech růžového hrocha, plameňák mu plivne do oka.. a všechno je, jak má být.

A člověk už nebloudí, protože našel a začíná se ztrácet.

Advertisements

~ od banánové pyré on Leden 10, 2011.

Jedna odpověď to “Bloudění”

  1. Ach moje pyré… děkuji ti. Banánovité meta-fóry a blouznivé bloudění. Mám tě ráda, je dobře, že jsi.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: