Stále se dovídám něco jiného…


…aneb takové ty holčičí myšlénky, znáte to.. lásky a samohlásky, videoukázky a slova, oka stoka… a různé jiné pra- i zážitky.

Sedmnáctý duben a svátek má Rudolf, ostatně jako každý rok. Venku je krásně. Konečně. Pohled z okna je malým paradoxem – na horách skví se sněhové bohatství, okolní louky zelenají se, nebe je modré jako z kýčovité pohlednice, vzduch voní a svět kvete, konečně (tohle tu popisuju a mám zatažené okno.. pošuk no..odčiněno.) Heyday. Zní mi hlavou a pokojem se rozléhá Skylarkin, všechno nám to souvisí. Na okenním parapetu se každý na jinou stranu usmívají moje tři krásné tulipány – večer jim odjedu, zůstanou samy.. no a v pátek už se neshledáme. Ale povedly se – „přírodě“ i rodičům. Květiny se přírodě většinou povedou a vždycky, když je člověk dostane, jsou krásně.. květiny dělají lepší a barevnější den…živější svět. Úsměv prosím.

Chtěla bych, aby se lidi víc smáli. Možná bych se pak víc smála i já. Někdy se mi směje duše, i když mimické svaly jsou zticha.

Poslouchejte Mica Christophera, po něm se taky směje duše, skoro sama, a je jí teplo po nehmotné substanci.

Minulý týden byl trochu smutný, znáte to, někdy se to tak stane. Smutný po člověku a smutný po oškliváckých močových cestách. Ale pak se polepšil. Nejdříve ve středu dvěma kjógeny (také rozesmívavé, přátelé), o kterých teď mám psát i jinam než sem a zjišťuji o nich jen samé krásně překvapivé a opět úsměvavé věci. Tyč v noci a Pumpa v zimě! (to jen tak pro zasmání, srovnávám něco, co spolu vůbec nesouvisí.. je to výkřik do jarního dne.)

Ve čtvrtek si mě odvezli domů, cestou necestou, velmi doslovně, obědem napěchovanou, velmi doslovně…rychlostí nesmírnou…velmi doslovně.

A pak, přátelé, tři noci ve objetí.. noci ve objetí jsou hezké noci, člověk si připadá důležitě, a je moc potřeba připadat si důležitě. Kdo nemá noci ve objeté každonočně, tomu takovéto chybí… rybka by taky mohla vypravovat.

Dny jsou teď krásné, posledních pár. Slunko nám ukazuje zoubky – to se jako směje, nebrousí si je na nás, doufám.. a sníh se snad nad svým nerozvážným počínáním zamýšlí někde v koutě – no, sněhu? Dostala jsem novou černou krásu (děkuji za všech 500GB), která dostala jméno Bobeček, opatřila jsem ji barvičkami, aby byla veselejší k té své elegantní kráse.  A dala a dostala jsem spousty spoust políbení.. a písnička Universal získala novou konotaci, vlastně celé Staros… a já jsem stydlivá holka a je to se mnou těžké, ale zase co… aspoň víte, na čem se mnou jste, v těch některých oblastech.

Reklamy

~ od banánové pyré on Duben 17, 2011.

2 komentáře to “Stále se dovídám něco jiného…”

  1. Ti, kteří u těch událostí nebyli, se skoro vůbec nechytají, ale ten příspěvek je veselý a jarní. Krása… 🙂

  2. Já jsem u těch událostí byla a když si o nich teď čtu, padá z nich na mě krása a vyrovnanost, možná lehká melancholie, dubnové doby nebyly moc veselé doby…chci spát ve objetí..a vůbec…hm.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: