dnešek


…je ručníkový, horký, celý zalehnutý v posteli, provoněný průduškovým čajem a zaplněný sedmdesátými léty. Dnešek měl být zkouškový den, ale to ne. A za oknem se v horkém slunku do modrého nebe vlní zelené stromoví.

Sny už nějak nemám v hlavě, ale musím říct, že poslední dobou se mi tedy zdají docela podivné, pocity zůstávají. A pocit je taky to, co mě ráno probudilo, jemné šimrání na prstech, trochu jako by mě někdo hladil, jako by moje ruka bezděčně zavazovala o něco, co není peřina… když jsem otevřela oči, načapala jsem, jak se mi po prstech prochází zvláštní černočervený brouk (a ne, beruška, ani ruměnice pospolná to opravdu nebyly). Po konzultacích s chytrým panem Googlem (a jeho fotogalerií) jsem zjistila, že se jednalo o pestrokrovečníka včelového (Trichodes apidarius), který, jak jsem se dočetla žije v blízkosti lidských obydlí, ovšem je také poměrně vzácný – takže vlastně životní setkání. Nerozmáčkla jsem jej svou obří lidskou silou, takže mi tu stále někde pobíhá po pokoji, prolézání končetinami zvládnu, ale pokud my se mi chtěl v noci usidlovat v nějakých tělesných otvorech, nadšená bych nebyla, snad to ví.

To tedy bylo broučí ráno v peřinách. Peřiny jsou ostatně hrdinou této středy, prakticky se z nich nevystrkuju, jen výjimečně vytáhnu paty a pošlu je pro čaj či něco menšího. Když nad tím tak uvažuju, pěřiny jsou pokryté kopretinami, tedy obrázky kopretin, možná příliš velké lákadlo pro kamaráda pestrokrovečníka, možná doufal, že v nich uloví nějakou včelu.. no a zatím… jen já a asi velmi zvláštní setkání v kopretinách.

Nekonala se zkouška, což je napůl mou nemohoucností, napůl zbabělostí? Bylo mi špatně, neučila jsem se, tudíž neuměla, nu a teď ze sebe potím nemoc v posteli a jsem ráda, že jsem se odhlásila. Hlásám světu, že rýma krásně ustupuje a zůstávají snad jen už ty správné hlavové rýmy, krk se téměř odbolel a zanechal po sobě už jen občasný vykašlávací kašel, hlava nebolí a dýchá se mi mnohem lépe než za poslední tři dny a.. spala jsem téměř celou noc.

Měla jsem čočku. Čočka je dobrá, čočka je zdravá, čočka je vláknina a pícnina a.. „Márinka nerada čočku.“ Ale já jo.

A Sedmdesátá léta, ano, snad každý se v tom seriálu najde, nějak. Stávám se závislou, přátelé… A taky chci slavit ručníkový den, jenomže…z postele se to dělá těžko, snad to za mě zvládáte, stopaři..

Advertisements

~ od banánové pyré on Květen 25, 2011.

Jedna odpověď to “dnešek”

  1. Já se nesetkala ani s broučkem, ani se stopařem. Jen jsem šla na test a kdoví jak dopadl.Takže jsi o moc nepřišla a ještě našla hmyzího kamaráda. 😉

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: