Nápadové hemžení, myšlenkový mišuňk a pár hloupých otázek


Tento text, tato parodie na distinguované a uvědomělé psaní, bude zmatená, možná trochu seznamová a lehce šílená, jak už to tak na pyré prostranství bývá. Proživám silné myšlenkové a pocitové hemžení, ne jednoho, ale více druhů. Prožívám intenzivně docela pořád, někteří z vás, ti dlouholetí přátelé, kamarádi a známí, si už možná stačili (rádi či neradi) na toto občas podivínské a možná otravné emoční peklo zvyknout. Ty ostatní varujeme… nebude to  tady procházka tulipánovým houštím, navíc: popcorn nepodáváme, příjemná hudba vám při čtení do ouška hrát nebude, pytlíky na zvracení nejsou a.. ne, vstupné opravdu nevracíme…

Chci vědět, jestli to s těžkými myšlenkami bude jenom horší. Ale asi ano, asi je to dospělostí. Tím, co všechno už se nám promítlo před očima a jak jsme se s tím vyrovnali. Některé obrazy zůstanou, udělají klidný a tichý dušoryt a přetrvají. Ptávám se často PROČ? Jako děti. PROČ na různé věci. PROČ ubližování a podvody a osmiletý chlapeček, který, kdyby mohl, vyliská svým rodičům, že mu okamžitě nedají, co chce (naštěstí ho to nenapadne).. Proč od jisté doby pokaždé, když pustím rádio, hrají písničku Až na vrcholky hor? A proč u ní vždycky pláču? A jak si to kurnik vůbec můžu dovolit… PROČ jsem taková osoba?

Zajímalo by mě, co se teď pořád na tom světě děje. Teď pořád. Teď pořád umírají lidi, teď pořád samá tragédie. S každým člověkem je nás míň, určitě to znáte. Ale není třeba proto truchlit v palcových titulcích, hrozně uvědoměle a viditelně, skandovat ve svém truchlení a rozmáznout ho do dvacetiminutového spotu.. Teď pořád, kdo nepláče, není Čech, kdo netruchlí, není Čech… Teď pořád. Ta největší bolest se nedá vyjádřit a vykřičet do mikrofonu. Ta roste uvnitř, způsobuje zlé a bezvýchodné sny, těžká víčka a šelest u srdce..

(Tyto příliš temné otázky snažím se rozhánět četbou, hudbou, ale hlavně lidmi, které mi svět nadělil do vínku nebo přivál do života. Lidmi, s nimiž je moc krásně. Lidmi, o které nechci nikdy přijít.)

Čtu teď Roberta Fulghuma a taky toho Poláka, co se pro mě jmenuje lehce nezapamatovatelně (samé sz a cz a scz), ale píše o tom, jak si udělat ráj, píše o Češích, takže vlastně píše o nás, ale nevěřím mu ani slovo. I když to teda píše moc krásně, to víte autorský záměr je autorský záměr a Poláci jsou Poláci, když budu statečná, půjdu si s ním popovídat na tu besedu, co bude mít teď na podzim v Dobrovském. Jinak knihu Udělej si ráj si klidně přečtěte, ať si uděláte obrázek o tom, jací (ne)jsme očima polského autora a novináře, který je námi a naší generalizovanou náturou fascinován… (řekla bych lehce povrchně s notnou potřebou šokovat polské čtenáře, neboť pro ty to asi je psáno hlavně.)

Zapomněla jsem na Fulghuma, nebojte Kapitáne Školko, už běžím. A jak Vás tak znám, tak běžíte za mnou, rozverně máváte rukama, pod krkem se Vám tetelí motýlek a oči Vám hrají neplechou, lítáte jako jenom málo lidí, doufám, že budete po tom světě poletovat ještě dlouho, děláte ho barevnějším. Opravdovějších. Šťastnějším. Lidským. A to je třeba, nemyslíte, drazí? Kolik znáte lidí, kteří lítají tak jako pan Fulghum? A kteří o tom dokážou na papíře vypravovat s takovou lehkostí a lidskostí tak přirozenou, že ani nemáte dojem, že čtete, spíš že se procházíte, spolu s panem spisovatelem sledujete svět kolem sebe a lehce se pousmíváte nad jeho krásou, absurditou a pomíjivostí, vstřebáváte viditelnou skutečnost a je vám lehko a oči máte vzrušením rozšířené jako dítě, které zrovna přišlo na jedno z těch velkých tajemství života.

Kapitáne Školko.. mám Vás spojeného s pastelkami, možná už navždy, miluju je; a teď, vždycky když je používám si na Vás vzpomenu a po Vašem vzoru se jimi občas snažím obdarovávat lidi, aby si mohli kreslit, aby mohli blbnout v tom barvičkovém opojení, kombinovat odstíny a vytvářet úplně nové barvy, aby si užili vůni dřeva a strouhané tuhy.. aby nezapomněli. Ráda si představuju ředitele prosperující společnosti, kterému se v kapse drahého saka Hugo Boss ukrývá malá a nenápadná krabička pastelek, jeho malé barevné tajemství; nebo učitelku, která má v psacím stole taky jednu pastelkovou sadu, pro své žáky samozřejmě, ale kdybyste za ní šli o přestávce do kabinetu a bez zaklepání rozrazili dveře s vědoucím „HA!“, našli byste ji možná, jak si oněmi pastelkami sama s radostí kreslí barevná kolečka a rozšklebené tygří tlamy nebo exotické květiny, jak to dělávala, když byla malá. Nebo takový policista! Jaké by to asi bylo, kdyby sundal čepici a pod ní se mu na slunci objevila třeba taková světle modrá pastelka? To by bylo něco! Pak by si ji vyndal z vlasů a začal s ní vybarvovat pokutový bloček. A kdyby si dal hodně záležet, ani byste se možná nezlobili, že musíte platit, ještě by vám zůstala památka k pousmání. A mohli byste se s ní všude chlubit. Napsal jste to krásně.. rozdávat a mít pastelky je moc důležité.

Taky jsem se od Vás naučila o mořských pannách a teď nedávno taky o zubních kartáčcích. Hodně o lidech, o tom, jaká taky může být láska, o srdíčkách z papíru, která jsou dokonalá a souměrná, ne tak ta naše pravá a nedokonalá,  o sobě, o lidském nadchýňání se pro naprosté hovadiny, o Vás. Krásně se s Vámi šílí.  Máte rád lidi nekomplikovaně a krásně a všímáte si toho, co je opravdu důležité. Lidí.

Všímejme si toho, co je opravdu důležité a možná si uvědomíme, že je to tak, jak napsal Kapitán Školka, že všechno, co v životě opravdu potřebujeme znát jsme se naučili v mateřské školce – vnímat, pozorovat, vidět, cítit radost, kreslit pastelkama… ale zapomněli jsme… jako Petr Pan.

Advertisements

~ od banánové pyré on Září 15, 2011.

2 komentáře to “Nápadové hemžení, myšlenkový mišuňk a pár hloupých otázek”

  1. To lidské nadchýňání (od slovesa nadchnouti se) je moc fajn…

  2. Je. neopakovatelně. Děkuji za návštěvy 🙂

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: