Úmor nás umoří samou láskou – mlha přede mnou, mlha za mnou


Možná je něco ve vzduchu, možná za to může přetopenost kanceláří anebo ta všudypřítomná posypová sůl, mrzce rozpouštějící sníh pod podrážkami nebohých bot. Možná za to ale můžeme my lidi. Je asi trochu hloupost shazovat všecko na počasí, na to, že slunko se na nás neusměje ani omylem, na mlhu, kterou nedohlédneš ani k brance, natožpak někam dál. Je bílo a šedo zároveň. Venku i uvnitř. Je mlha přede mnou a mlha za mnou, je mlha ve mně a je mlha v Tobě. Jsou sněhukupy a mrazukusy, obloha hororově bílá, mlžně sněžná a šedě mlžná. Je mlha taková, že jsme se jeden druhému ztratili. A dost možná, že už úplně. A to já nechci, i když v hlavě mi z toho burácí přírodní katastrofa myšlenek…

Valentýn je taky úmor. V tom všem šeru a pološeru, smutném úmoru. Srdíčkově přesladký, saténové trenky playboy hned vedle krajkové podprsenky s růžovým chocholem posetým třpytkami, o společnost se jim stará armáda medvědů se srdcem a nápisem I LOVE YOU (medvědů, kteří se po zbytek roku válejí v regálech obchodů, kde po nich nikdo nevzdechne, nebo na ně padá prach v policích těch, co jimi byli něžně obdarováni). Valentýn, co na nás padá z billboardů a slevových letáků, z výloh obchodů, lifestylových časopisů a televizních obrazovek. Valentýn, po kterém se vám zvedá žaludek. Ale zároveň cítíte, že sami milujete a že je hezké to dát najevo a že je milé podarovat milého něčím adekvátním, extraordinérním, sofistikovaným…tož přesně pro něj. A tak sháníte a běháte a vymýšlíte ten dokonalý rozradostňující dar a je vám krásně. Protože je hezké udělat radost, zvlášť, když jste víc bez sebe než spolu… a valentýn v té čistší podobě, je snad dobrá příležitost. Tak je vám vyrovnaně a krásně, i když vůbec nic nestíháte, ani nejíte, není čas, a boty máte promoklé od zbrklého pobíhání úmorovou krajinou solně rozbředlou. A když pak jedete domů, usínáte, protože už nemůžete jinak…

A sice to neděláte proto, abyste byli taktéž obdarováni, ale když nejste, je vám najednou tak nějak úmorně a zbytečně. Tak nějak šedo a mlžno po tom všem běhání. Tak nějak zmateně a ještě víc úmorně. Ale snažíte se to obrátit ve veselou historku. Uvnitř je vám spíš jako po hořkém vtipu. A čekáte, že vše může být zachráněno – nějak jinak a líp. Vždycky to jde. Ale dojde-li pak v této době křehkého vyznávání lásky a zmateného očekávání ještě ke slovním roztržkám a smutným chvílím, jejichž přítomnost je zbytečná jako dětská zástěrka zmuchlaná v záchodové míse, úmor vás dožene v plné síle a vichřice ve vaší hlavě hučí jako pominutá. Za lásku od života políček a za mírné slovo hlavou proti zdi, a kdyby jen hlavou…

Reklamy

~ od banánové pyré on Únor 16, 2013.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: