Některé věci


Malá, tedy malá věkem, malá vzrůstem, malá rozumem, jsem byla někdy v devadesátých letech. V jejich polovině mi bylo zhruba šest, začínala jsem chodit do školy a svět byl fajn. Tedy fajn pro mě jako dítě. Zhruba v té době, kdy jsem já začala chodit do školy, začala chodit do televize Televize Nova. A s ní přišla i spousta pořadů pro děti, pohádky od Walta Disneyho, ale taky dětský časopis Pes Novák, který byl přílohou nováckého časopisu Anno. Nikdy jsme ho neodebírali a už ani nevím, kdo z naší rodiny to byl, kdo ano, ale jeho dětské přílohy Pes Novák jsem vždycky nějak vyzískala. A s těmito útlými časopisy a postavou imaginárního psa, jenž byl jejich průvodcem a hlavním hrdinou, vyrostla také velká propagace TV Nova a spousta reklamních a propagačních materiálů, včetně hraček samozřejmě. Když zavzpomínáte na tu dobu v polovině devadesátých let, možná se vám v mysli vybaví plyšové podobizny Psa Nováka v bílém tričku Nova, černých kalhotách a koženkových botkách. Plyšové podobizny, které se prodávaly hned v několika velikostech, daly se koupit v hračkárnách, mohli jste je ale samozřejmě také vyhrát v soutěžích TV Nova, nebo jste je mohli, mám dojem, získat i za štěpný dotaz do pořadu Volejte řediteli. Možná si to vzhledem ke svým tehdejším rozměrům pamatuju špatně, ale ruku do ohně bych dala za to, že ten největší Pes Novák byl skoro lidských rozměrů. Asi ale taky hrozně drahý. Pamatuju si ho jako věc, která byla svou velikostí a nedosažitelností podobná panence Barbie, té pravé od Mattela. Myslím tedy, že i ten nejlevnější a nejmenší Pes Novák byl prostě hrozně moc drahý na to, aby ho mohl mít jen tak někdo. Ale stejně jsem ho chtěla. Bylo mi možná tak sedm, rozumu jsem měla asi tolik, kolik zhruba sedmileté děti zvládnou za tak krátký čas pobrat, a po Psovi Novákovi jsem toužila. A taky jsem ho dostala. Opravdu. Možná si to pamatuju špatně, ale zdá se mi, že jsem ho dostala, když jsem byla nemocná. A nebyl to dokonce ani ten úplně nejmenší, i když i ten by mi byl býval stačil. Byla to krása a pořád jsem nemohla uvěřit, že ho opravdu mám, že mi ho rodiče koupili, že je můj. Když se na to dneska dívám zpátky, ani se mi nezdá, že se to doopravdy stalo, protože… Dlouho u mě milý Pes Novák nepobyl. Odešel stejně tak náhle jako přišel a já jsem se z jeho ztráty vzpamatovávala docela dlouho, protože stejně jako jsem nevěřila tomu, že ho doopravdy mám, jsem najednou nechápala, jak je možné, že je zase pryč. V dětské roztržitosti jsem ho zapomněla na parapetu před stánkem PNS u rodičů v práci. Hned jsme se tam vrátili. Hned. Byl pryč. Paní u okýnka tvrdila, že si nevšimla ničeho divného. Ale můj Pes Novák tam nebyl. Dodneška ji podezřívám, že si Psa Nováka, mého Psa Nováka, po kterém jsem toužila a kterého jsem jako vysněnou a vymodlenou věc nakonec opravdu dostala, i když musel stát rodiče spoustu peněz, prostě vzala. Třeba měla taky děti… A dodneška si říkám, a ptám se sama sebe, kde tak asi tenhle můj vymodlený Pes Novák skončil…

Malá, tedy malá věkem, už nejsem, o rozumu ať rozhodnou jiní. Můj první mobil mi vydržel asi pět let, pak mu začala odcházet baterka, nepomohly ani výměny baterek externích, prostě umřel. To se stává. S mým druhým telefonem to bylo hodně podobné. Dosloužil, dostihlo jej stáří, a po necelých pěti letech začal odmítat přijímat, posléze i odesílat, zprávy, zablokovával se a vypínal. Rozloučil se se mnou po dobré službě stejně jako ten první. Můj třetí mobil byl zároveň hudebním přehrávačem a pokládala jsem ho za naprostý výkřik technik, milovala jsem na něm všechno a byla jsem s ním maximálně spokojená. A po necelých třech letech, vlastně velmi brzy po skončení záruční doby, se začal rozpadat. Nejdřív zvnějšku, ale pak i uvnitř. Loučil se smutně a jakoby omluvně. Nerozuměla jsem tomu, jak je to možné, a přišlo mi nefér, že žijeme v době, kdy se elektronika prostě vyrábí tak, aby po záruční době přestala fungovat, přestože stojí nemalé peníze. Mobil odešel a přišlo období půjčování jednoho starého, který měl ale moc slabou baterku, a dalšího starého mobilu, který se rozpadal za prostého užívání, a následovalo tedy dlouhé rozmýšlení nad tím, co bude s mým mobilním životem dál. Po několika měsících přemítání (především finančního přemítání) jsem měla vybráno a vsadila všechny své úspory, které dodnes trochu postrádám, na nového mobilního koně, tentokráte dotykového. Chytrého. Elegantního. Milého. Nebyl z nejlevnějších, ale říkala jsem si, že mobil používáme každý den a kupujeme si ho na docela dlouhý čas, a vyplatí se vybrat si dobře a kvalitně. Jenomže…

Ještě to nejsou ani tři měsíce, co jsem si takto dobře a kvalitně vybrala. Byla jsem spokojená, telefon mi dělal radost, hezky jsme se sžili, nadchly mě jeho funkce a schopnosti, ač se mi někdy zdálo, že je opravdu chytřejší než já. Byla jsem ráda, že jsem se rozhodla zrovna pro něj. Byla. Ale už je po všem. Včera v pozdě večerních hodinách skončil shodou absurdních náhod a nehod utopen v borůvkovém čaji. Tváří se, že nevzbudí se nikdy víc. Hoví si v rejži. Mám mobil v rejži. Dvakrát. A je mi z toho nanic. Podruhé, a vlastně možná už potřetí (když mi bylo pět ukradli mi tu nejkrásnější teplákovkovou mikinu ŽELVY NINJA, kterou jsem milovala jak jen pětileté dítě může milovat mikinu se svým nejoblíbenějším seriálem), jsem asi vlastnila věc, která mi nebyla přána a souzena. A tak ode mě ta věc utekla. A nechala mě tak. Nechala mě tak, nechala mě tak…

Reklamy

~ od banánové pyré on Březen 21, 2013.

2 komentáře to “Některé věci”

  1. Psa Nováka si pamatuju, ale netoužila jsem po něm. A nevím, zda jsem zažila nějakou takovou velkou ztrátu dětskou, asi snad naštěstí ne. Bylo by mi moc líto, kdyby se mi ztratil Ťapka, toho budu mít asi navždy. Neboj se, třeba Tě ten mobil neopustil. A rejže mu pomože.

    • Po sto letech zde. Rejže mu pomohla. A pořád žije. Ač někdy dělá psí kusy. Ale tomu, co mi dopomohl z rejže nepomohlo nic. Nesrovnávám se s tím. Je zvláštní, co všechno máš najednou spojené s člověkem, když…už není. Třeba každý sáček rýže, každý pohled na mobil…

      U toho Psa Nováka mám někdy pocit, že jsem ho snad ani neměla, když u mě pobyl jenom tak krátce, že se mi to snad všecko zdálo. Je to taková mlžná vzpomínka na něco tak vzdáleného, že už si nikdo nemůže být jistý tím, jestli je to pravda.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: