Nicholas Shakespeare – Dědictví


Než se Andrew Larkham jednoho velmi deštivého dne vydal na pohřeb svého profesora Stuarta Furnivalla, velkého vzoru svých studentských let, byl jeho život až příliš nudným, příliš obyčejným a možná také až příliš smutným. Měl sny, ale realita špatně placeného nakladatelského redaktora a povrchní snoubenka mu nedopřávaly se jich dotknout, přestože se domníval, že je má všechny doslova na dosah ruky.

 

Shodou náhod se ale Andymu nepodaří dostat na pohřeb Stuarta Furnilla, kam má namířeno, splete si kapli a až na konci obřadu se dozvídá, že obřad, na němž byl, se sloužil za jemu zcela neznámého  Christophera Madigana, muže, o němž věděl jen to, že se s ním přišli rozloučit pouze dva lidé, a to včetně něj. Tento fakt poukazuje na to, že s ním snad muselo být něco v nepořádku, přestože kněz několikrát opakoval, že se jednalo o velmi laskavého a přátelského člověka. Po skončení obřadu vtrhne do kaple ještě mladá žena, jež se však ani v nejmenším nechová jako truchlící pozůstalá a k ostatním přítomným je trvdá a velmi neomalená. Na přání zesnulého se Andrew, starší žena a starší muž, kteří setrvali po celou dobu obřadu, podepisují do knihy hostů. Slova omluv, že se do kaple, v níž se konalo rozloučení s Christopherem Madiganem, a ne se Stuartem Furnivallem, jak se Andy domníval, nechávají ostatní zcela v klidu a nepadají na úrodnou půdu. Nevadí, že zesnulého neznal, důležité je, že se zúčastnil jeho pohřbu. Není proč a čeho se obávat. Mladá žena, která se objevila až po obřadu je, jak se ukázalo, Madiganova dcera, která Andymu později vylíčí, jak hrozným, nepřátelským, sobeckým a chamtivým člověkem její otec údajně byl.

Zajímavé dobrodružství, při němž Andrew spěchal na pohřeb Stuarta Furnivalla a objevil se na obřadu Christophera Madigana, by mohlo být jen osvěžující epizodou v životě mladého nakladatelského redaktora, stalo se však zcela novou kapitolou jeho existence. Několik týdnů po této události jej totiž kontaktuje notář zemřelého muže s tím, že on, Andy Larkham, dědí po Christopheru Madriganovi spolu se starší ženou, jíž také v kapli zahlédl, celé jeho jmění. Že není příbuzný a se zesnulým se neznali je zcela bezpředmětné, nebož Christopher Madigan si jasně přál, aby byl jeho majetek rovným dílem rozdělen mezi ty, kteří se zúčastní jeho posledního rozloučení – což se tedy jasně vztahuje i na Andyho.

Svět se začne proměňovat. Nejdřív se otřese a popraská, to když se s Andym rozejde jeho krásná, avšak prázdná a až příliš majetnicky orientovaná snoubenka Sofie. Zničí ho to. Další rána, tentokráte doslova zlatá, však přichází v podobě náhlého dědictví od neznámého muže. Tou třetí je čas, který začne trávit s jeho dcerou, jíž se snaží namluvit, že jejího otce dobře znal a že byl ne tím tyranem, o němž ona neustále hovoří, ale velmi laskavým a přátelským člověkem. Dokonce mladou ženu přesvědčí, že její otec psal knihu. Hovoří o něm tak důvěryhodně, že až sám svým slovům věří, a má pocit, že Christophera Madigana – obraz vytvořený ze vzpomínek na vlastního otce a laskavého profesora Furnivalla – doopravdy znal a může o něm jeho dceři říct tu dobrou a laskavou pravdu, kterou právě potřebuje slyšet.

V momentě, kdy se ale Andymu dostanou do rukou peníze z Madiganova dědictví, začne být tím člověkem, kterým sice nikdy být nechtěl, ale jemuž peníze zaplatí vše, na co jen pomyslí. Obklopuje se drahými věmi, drahými a majetnými lidmi, značkovými věcmi, jídlem a nejvybranějšími a nejradražšími restauracemi, zásobuje svůj apartmán a své přátele jen těmi nejlepšími uměleckými kousky a podplácí je jen těmi nejlepšími dary. Všichni se mu nakonec začínají odcizovat – vztah, v němž si vás někdo kupuje, není z těch, které mohou oboustranně fungovat delší dobu. Andy zcela zapomíná na původní plán – zjistit, kým vlastně onen štědrý muž byl, vypátrat něco o člověku, díky němuž se stal králem vlatního života. A navíc – zcela upouští od svého velkého snu stát se významným nakladatelem a na slib svému učiteli Furnivallovi, že vydá jeho rukopis – filozofický spis kontemplací o Montaignovi. Namísto toho se stává vězněm svého království a začíná zapomínat na věci, které jsou skutečně důležité, stává se stejně povrchním jako byla jeho bývalá snoubenka a možná stejně nelidským patronem jako muž, o němž mu kdysi zlostně vyprávěla dcera Christophera Madigana.

V této rovině se do příběhu vkládá Andyho nejlepší přítel David, který dlouhé měsíce zjišťoval, kdo a co je Christopher Madigan vlastně zač a veškeré informace následně předával Andymu – tomu ale trvalo než sám sebe donutil si je skrz všechnu tu zábavu, jíž se obklopoval, přečíst.

V tomto bodě se kniha rozpadá na dva samostatné příběhy, z osy Andrewa Larkhama se stává jakýsi rámec současného, ale skrze Davidovo pátrání a Andyho dlouhé rozhovory s hospodyní Maral (jež je druhou dědičkou Madiganova bohatství) se propadáme v čase o více než padesát let a seznamujeme se s příběhem mladého Arména Krikora Makertiche, později zámožného Angličana Christophera Madigana. Procházíme s ním celou jeho strastiplnou cestou – od původu jeho rodiny, která byla nucena opustit boji zmítanou Arménii, uchýlit se do Turecka, následně se usadit v Austrálii – na níž byl stále dokola bolestivě konfrontován se svým arménským původem, jenž byl všeobecně považován za nežádoucí, méněcenný a špinavý. Mladý Krikor je nejdříve nazírán skrze Maral, arménskou hospodyni, která pro něj v jeho anglickém domě pracovala skoro třicet let a jíž se on sám svěřil s celým svým životním příběhem – z jejího vyprávění se ale pozvolna stává plnohodnotný příběh o tom, jak se z Krikora Makertiche stal Christopher Madigan, jak těžce musel pracovat a jak moc musel zakusit, aby se stal bohatým a úspěšným a o co všechno přišel, když se celý život snažil být čestným a laskavým člověkem.

Slovo „dědictví“ v názvu knihy odkazuje v příběhu jistě hned k několika věcem.  V první řadě zcela zjevně k pohádkovému dědictví, které spadne Andymu Larkhamovi do klína, jistě. Dále jej můžeme brát i jako břímě, tedy že dědictví většího finančního obnosu s sebou přináší také velkou tíhu a je náročné se s ním vyrovnat tak, aby nás nezměnilo a zachovali jsme si svou starou tvář, hodnoty, vztahy. Dědictvím je také příběh života Krikora Makertiche, který se nám postupně vyjevuje – příběh, který se Andy rozhodne zachovat a zpracovat, aby nebyl zapomenut. V neposlední řadě pak můžeme jako dědictví chápat arménské kořeny Krikora Makertiche, jichž se snažil celý život zbavit, přestože pro něj byly velmi důležité a sám na ně byl patřičně hrdý, až ho ke konci života zcela dostihly a pohltily. Dědictví naší kultury a našeho národa je něco, od čeho se neradi odvracíme.

Kniha je rozdělena do mnoha kratších kapitol a několika příběhových celků, z nichž nejsilnějším je samozřejmě dospívání a život Krikora Makertiche, arménského mládence, který se kdysi v Austrálii zamiloval na celý život, což se mu později mělo stát jak největším štěstím,  tak osudovou chybou. Autor svěžím a čtivým stylem popisuje jak současný Londýn a svět mladého Angličana Andyho Larkhama, tak stratiplnou cestu ke štěstí Chrise Madigana, boj s jeho arménskými kořeny a všechny rány osudu, které jej potkaly. Noříme se a zase vynořuje mezi jednotlivými dekádami a pomalu skládáme obraz života muže, který se rozhodl rozdělit své jmění mezi ty šťastné, kteří se dostaví na jeho pohřeb. Nejlaskavější člověk, jakého můžete znát, nemyslíte?

 

Vázaná, 323 stran, nakladatelství Kniha Zlín, březen 2014.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Kniha Zlín.

Reklamy

~ od banánové pyré on Červen 18, 2014.

Popsat slupku moudrem

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: