Jak máme už
ty vrásky a
oči, co už
pamatujou
víc
než bysme chtěli
jak máme tu paměť
nějakých věků vpsanou
do koutků a čel
jak máme už
něco za sebou
a jak jsme pořád
hrozně stejní a
ty oči se nám
přes to všechno
smějou
smějou
smějou se
radostí z bytí
i když nás někdy
trochu bolí
„And I didn’t understand
When you reached down to take my hand
And if you have something to say
You’d better say it now“ (The Frames)
skrz slzy svět pálí do očí a tváří
a se nějak roztéká v divné šmouhy
myšlenky těkají od pocitu k pocitu
barvy všecky vpité jedna v druhou
zběsilé tahy štětce existence bodají
vzpomínky zamžené a srdce zmatené
skrz slzy se dvěma slabikotvornými souhláskami ve dvou slovech
skrz slzy psát a snažit se nerozmočit papír divnou vodou
skrz slzy si jazyk nepolámat na pangramech o lásce
skrz slzy se zalykat a vzlykat a naprázdno polykat
skrz slzy už brzy usnout do nezapomnění druhého dne
skrz slzy si už skoro nevzpomenout na nic hezkého
skrz slzy neslyšet vlastní vnitřní hlas
skrz slzy nebýt
vidět
Už je to dlouho, co jsem psala Králi bramborových lidí. Dokonce odepsal. Zázraky se dějí žejo, tak proč by taky ne. Ale tohle není dopis. Tohle je jenom takový emocuc. I když vlastně žádná geneticky vyšlechtěná forma života. Prostě hnusný, malý vazký emocuc. Můj…
Taky létající koberec už dávno nemám. Chvilku se povaloval v rohu pokoje a na něm se povalovaly hromady knížek – hrozně důležitých. A pak už přes ty hromady knížek nebyl vůbec vidět. A pak už…vůbec nebyl. To už tak asi létající koberce dělají. Možná s ním někam uletěl taky kousek mě, který mi teď tak zoufale chybí. Moje roztomilá rozesmátá holka v květovaných šatech…
z pohledů někdy bolí oči
(těch papírových)
i když si to sami sobě nepřiznáme
ne z těch obrázků ne
ty jsou pro radost
to spíš…
ze všech těch nenaplněných možná
z těch chvilek, kdy jsme věděli
a kdy jsme nebyli sami
a přesto se cítili svobodní duchem
duší věrní jeden druhému
z probdělých nocí a slov
co v nás všecka zůstala
uvízla napořád…
z nás samotných
(…)
z pohledů někdy bolí oči
(i z těch nepapírových)
tak je zavíráme
nejvíc sami před sebou
marně
banánové pyré, přátelé! 