Jak máme už

•Květen 26, 2017 • Napsat komentář

Jak máme už

ty vrásky a

oči, co už

pamatujou

víc

než bysme chtěli

 

jak máme tu paměť

nějakých věků vpsanou

do koutků a čel

 

jak máme už

něco za sebou

a jak jsme pořád

hrozně stejní a

ty oči se nám

přes to všechno

smějou

smějou

smějou se

radostí z bytí

 

i když nás někdy

trochu bolí

Reklamy

Rozcházení

•Prosinec 14, 2016 • Napsat komentář

„And I didn’t understand
When you reached down to take my hand

And if you have something to say
You’d better say it now“ (The Frames)

Pokračovat ve čtení ‚Rozcházení‘

Skrz slzy

•Prosinec 13, 2016 • Napsat komentář

skrz slzy svět pálí do očí a tváří

a se nějak roztéká v divné šmouhy

myšlenky těkají od pocitu k pocitu

barvy všecky vpité jedna v druhou

zběsilé tahy štětce existence bodají

vzpomínky zamžené a srdce zmatené

 

skrz slzy se dvěma slabikotvornými souhláskami ve dvou slovech

skrz slzy psát a snažit se nerozmočit papír divnou vodou

skrz slzy si jazyk nepolámat na pangramech o lásce

skrz slzy se zalykat a vzlykat a naprázdno polykat

skrz slzy už brzy usnout do nezapomnění druhého dne

skrz slzy si už skoro nevzpomenout na nic hezkého

skrz slzy neslyšet vlastní vnitřní hlas

skrz slzy nebýt

vidět

 

 

 

 

 

 

Emocuc

•Prosinec 13, 2016 • Napsat komentář

Už je to dlouho, co jsem psala Králi bramborových lidí. Dokonce odepsal. Zázraky se dějí žejo, tak proč by taky ne. Ale tohle není dopis. Tohle je jenom takový emocuc. I když vlastně žádná geneticky vyšlechtěná forma života. Prostě hnusný, malý vazký emocuc. Můj…

Taky létající koberec už dávno nemám. Chvilku se povaloval v rohu pokoje a na něm se povalovaly hromady knížek – hrozně důležitých. A pak už přes ty hromady knížek nebyl vůbec vidět. A pak už…vůbec nebyl. To už tak asi létající koberce dělají. Možná s ním někam uletěl taky kousek mě, který mi teď tak zoufale chybí. Moje roztomilá rozesmátá holka v květovaných šatech…

Pohledy

•Prosinec 9, 2016 • Napsat komentář

z pohledů někdy bolí oči

(těch papírových)

i když si to sami sobě nepřiznáme

ne z těch obrázků ne

ty jsou pro radost

to spíš…

 

ze všech těch nenaplněných možná

z těch chvilek, kdy jsme věděli

a kdy jsme nebyli sami

a přesto se cítili svobodní duchem

duší věrní jeden druhému

z probdělých nocí a slov

co v nás všecka zůstala

uvízla napořád…

z nás samotných

(…)

z pohledů někdy bolí oči

(i z těch nepapírových)

tak je zavíráme

nejvíc sami před sebou

marně